v lince...

mlhy se pokradmu rozptylují
z rozpustilého shromáždění
a temena horských hřebenů
zbarvená do modra
září jako ražené obolosy
přímo v mincovně nebeské

člověk si často představuje
nějaké vzácné místo
v odlehlém koutku
kosmické soustavy
ale to místo je právě tady
neposkvrněné
věčně obnovované

v odloučenosti od života
který necháte za sebou
pochopíte
jak je snadné žít jinak
a vyslat paprsek
k nahlédnutí
nejbližšímu sousedovi
jen za noci bezměsíčné

usmála se
osvícená
je mi to jasné
lidé jsou většinou
v divných rozpacích
pokud jde o život
netuší
čí je dílem
tak žijí příliš rychle
odhodláni padnout hlady
dřív než ten hlad dostanou
a co vy příteli
máte hlad?

čas je mi jen řekou
milá Chaîne
do které chodím rybařit
občas se napiji
a pozoruji písčité dno
jak je mělké

není totiž nutné
pít z větší hloubky
ani lovit v nebeské báni
oblázky hvězd poseté

stejně jsou nedosažitelné...