propriété privée…

větvemi stromů
holými jako kosti
potřásal mistrál

trochu se kymácela
takřka nestydatá
lichometnice
s neplánovaným šarmem
pěkná záhadná
na rameni
posvátného datla

osmahlá od slunce
s umazanými koleny
za uchem kvítek nachový
a na její tváři
barvil vítr
s červeným vínem
ruměné tóniny

plná neklidu
pro zasněžené hory
soustředila vůli
k nucení éteru
vzít na sebe podobu
její touhy

tiše našlapuji
a vroucně šeptám
buď pozdravena
Výšino nedostupná
mé mysli
marné bzučení
nahoru nedoléhá

měla však dobré uši
to se mýlíš příteli
přitiskla se ke mně
a v temnotě
bylo slyšet jen
jak kolem nás poletuje
popel mrtvých knih
a ztracená moudrost předků
oddychuje pod nánosem hlíny