Duch doby

Klíčí tedy nestojí v řadě.
Po poradě s letícími ptáky.
S hejny, vršků dotýkati se.
Na ostrůvcích dne.
Tam dál co oko mine,
rozráží vítr clonu mraků.
Ach pane vy to víte.
Ukován do širých stran.
Pevně stojí na podloží ran.
Tekuté písky pijí z misky.
A všechen zpěv do katedrál.
Teď vidím duhu i černý mrak.
Tělo mé ochabne i tak.
Co žádáš? Nejsi král.
Jsi ten, co tu stál.
Všude masky a veselí, karnevalové.
Uprosili a zaseli dílo hodné boha.
Tvor nechápe, však ví si rady.
Zrady obsadily řady, slepých.
Povaleči pro srdce zamkli mříž.
Ostatní skryje kříž.
Marná je snaha, co všem nám dává.
Ochutnat hořkosti.
Mír věčná sláva, pijme do úzkosti.
Nebo snad pro ni jež nemá jméno?
Slavná je morová past.
A jasnější světlo.
Tenhle moment, možná gesto.
Řekne ti, kde jsi cesto.