na Dunottaru...

slunce zafačované
ve špinavých mracích
s kapkami mléka na bocích
odvalilo balvan z hrobky noci
a vyhouplo se na dvůr

pozvolna procitáš
protahuješ záda
jimiž zdůrazňuješ poprsí
ohebná
naklánějící své osy do stran
takže ten rorejs
na tebe vrhl pohled malomocného
co dostal almužnu

nevšímáš si ho
děláš snídani
míchaná vajíčka
a přitom tě napadla
zajímavá myšlenka
jestli byla při poslední večeři
podávaná omeleta
možná že ta záhadná postava
byl číšník s jídelním lístkem

začínáš si uvědomovat
co je dnes vlastně za den
povznesená nad víru ve vzkříšení
že ten den představuje
jen další kulatou dírku
do níž tvůj hranatý kolíček osobnosti
nemůže v žádném případě zapadnout

odložil jsem mimikry celeru
a osmělil se promluvit
víte milá Eostre
když se věci nepřizpůsobují
našim žádostem
způsobují rychlé změny
a vznikají nemoci mysli
které způsobují bolesti
člověk by neměl dělat nic
než na co stačí

usmála se
souhlasím příteli
tebe si dám jako přílohu