skleněný dech...
...
» autor: enigman |
seděl na malém prostranství
zkoumal linky
na svém zápěstí
a vzpomínal s úsměvem
na ten den
kdy si těch drobných rýh
všiml poprvé
pozoroval zvláštní jev
jak se jeho dech sráží v mlhu
jak se ta mlha mění v led
a s tichým cinknutím
dopadá na zem
na obloze visela obří žlutá koule
na níž vířily pruhy červené a hnědé
vrhající na noc jemné světlo
a jejich mihotání
nedávalo vůbec tušit
jak mocné bouře zuří pod nimi
přemýšlel jestli to bylo správně
když pár srdcí ohnul
ale to se zase narovná
srdce se totiž zlomit nedá
kdyby se ho zeptali
na co bude myslet
zrovna v tenhle okamžik
dal by jim nějakou chytrou
a dokonalou odpověď
třeba že existují lidé
kteří rozvíjejí civilizaci
a udržují pořádek
a pak také lidé
odhodlaní
poznat nepoznané
tak se choval
byl si tak jistý
teď si ale není jistý vůbec ničím
měl právo poslechnout?
volání srdce svého?
jeho rozhodnutí
jeho vyrovnanost
hladká jako sklo
jeho křehká jasná mysl
vše explodovalo
možná na ničem z toho nezáleží
možná to je prostě život
kdyby zůstal
strávil by ho v obavách
že o něco přišel
planinu zaplavil svit
a k němu začala proudit
oslnivá záře
vycházelo slunce
jeho silueta se zaleskla
jako karmínově rudý srpek
slabý jako šepot
klenoucí se od paty k hlavě
přes hruď se přelila
záplava barev
naplnila oblast kolem rovníků
rozšířila se kolem zeměpisných šířek
jako ohnivý chřtán
otevírající se dokořán
aby pohltil všechna stvoření
pak se objevil pravý zdroj světla
planoucí kotouč tak oslnivý
že se dosud nikdo neodvážil
do něj pohlédnout zpříma
on se ale odvážil
vrhl se do plamene
obletěl jeho paprsky
ponořil se do jeho středu
a nechal záři aby jej pohltila
a přitom stále pátral po záhadách
které vesmír skrývá
zkoumal linky
na svém zápěstí
a vzpomínal s úsměvem
na ten den
kdy si těch drobných rýh
všiml poprvé
pozoroval zvláštní jev
jak se jeho dech sráží v mlhu
jak se ta mlha mění v led
a s tichým cinknutím
dopadá na zem
na obloze visela obří žlutá koule
na níž vířily pruhy červené a hnědé
vrhající na noc jemné světlo
a jejich mihotání
nedávalo vůbec tušit
jak mocné bouře zuří pod nimi
přemýšlel jestli to bylo správně
když pár srdcí ohnul
ale to se zase narovná
srdce se totiž zlomit nedá
kdyby se ho zeptali
na co bude myslet
zrovna v tenhle okamžik
dal by jim nějakou chytrou
a dokonalou odpověď
třeba že existují lidé
kteří rozvíjejí civilizaci
a udržují pořádek
a pak také lidé
odhodlaní
poznat nepoznané
tak se choval
byl si tak jistý
teď si ale není jistý vůbec ničím
měl právo poslechnout?
volání srdce svého?
jeho rozhodnutí
jeho vyrovnanost
hladká jako sklo
jeho křehká jasná mysl
vše explodovalo
možná na ničem z toho nezáleží
možná to je prostě život
kdyby zůstal
strávil by ho v obavách
že o něco přišel
planinu zaplavil svit
a k němu začala proudit
oslnivá záře
vycházelo slunce
jeho silueta se zaleskla
jako karmínově rudý srpek
slabý jako šepot
klenoucí se od paty k hlavě
přes hruď se přelila
záplava barev
naplnila oblast kolem rovníků
rozšířila se kolem zeměpisných šířek
jako ohnivý chřtán
otevírající se dokořán
aby pohltil všechna stvoření
pak se objevil pravý zdroj světla
planoucí kotouč tak oslnivý
že se dosud nikdo neodvážil
do něj pohlédnout zpříma
on se ale odvážil
vrhl se do plamene
obletěl jeho paprsky
ponořil se do jeho středu
a nechal záři aby jej pohltila
a přitom stále pátral po záhadách
které vesmír skrývá
Tipů: 27
» 03.03.15
» komentářů: 16
» čteno: 649(24)
» posláno: 0
» nahlásit
» 03.03.2015 - 13:15
1
nádherná próza v poezii, podmanivé obrazy, ale hlavně rozjímání nad životem, nad smyslem toho všeho co je kolem nás a čeho jsme součástí, nad lidmi, nad vesmírem, nad nekonečnem, krása ST, nádherně popsaný je východ slunce, to mě úplně uchvátilo a čtu si to dokola
» 03.03.2015 - 13:36
přemýšlím
jeSTli je srdce ohebné
a nebo zlomí-li se
jestli se lehce narovná
a nebo umře tiše
jeSTli je srdce ohebné
a nebo zlomí-li se
jestli se lehce narovná
a nebo umře tiše
» 03.03.2015 - 18:17
J.F.Julián
líbí se mi
St
St
» 03.03.2015 - 18:31
detektor
Já všeobecně nečtu dlouhá díla...ne,že bych nechtěl,ale zpravidla nemám na nose brýle,nevím kde jsou a nechce si mi tak dlouho mžourat...:-)U Tebe ale velmi rád brýle hledám a užívám si to....A vždy to STojí za to....:-)
» 03.03.2015 - 20:38
Poslouchám meditační hudbu a u tohoto díla jsem se přenesla do nádherné fantazie a přemýšlení nad vším možným i nemožným... díky za zážitek :-)
ST* :-)
ST* :-)
» 06.03.2015 - 13:09
vavaoko: valerie: Špáďa: rendus: obaleč jabloňový: Lilith: libour: Kajuta: J.F.Julián: divoženka1: detektor: básněnka: zadýchané díky přátelé...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: na Dunottaru... | Následující: žádné seznamy...