Golos i lálie

Spěch klouže po břidlici drtí se ve štěrku
porcuje spoře osvětlené přístavní město fantasmatickými svody záblesků
karamel stéká po slídové tabulce
v nezřetelnou siluetu sešlých ulic
v modlu mola ránu přátelství
v surové kopyto výročních oslav
třísněné stařeckou polevou v které
spouštějí pytlovitá těla dožilých do jícnu korábu
rampa praská pouto se rve
vleče ú bože hromadou v řečišti v rozplizlu delty
jež páchne tklivou mezí mačkaného papíru
vodou v které pral jsi špiclu šaty z kašmíru
vyvěšené v meandrech oleandrů v křivkách
vyčtených biologicky nestálých kombinacích
jejichž předpověď se minula -- úkladná snaha vynesla
perleť náhrdelníku co brala dech (madame roztržitě odhaluje
v živůtku tetované ikonické srdce)
v nějž nalezený zákon vplétá
něžným písmem důtek po hřbetech
hřmění ran nad moruší v příbytku sadu
nad olivou hozenou vzadu pod platanem s tělem
provrtaným mdlým cejchovaným
ohněm v přípitku v potomné krustě trnoucí v patře
v palebné pozici hárající feny
plesklo to hlasitě jistě
ze ztvrdlé uzliny vyloupl jsem jantar zvící pěsti
peprnou výtku prodloužené lhůty (nastavené
v poledních pašijích -- ve formě du zpoplatněné
v zájmenu wir kterého se štítím)
člověka ohaveného víry v okresních stokách
jehož štkavá morda kýbluje nevraživé
licitáty v divotvorná spektra
páleného v pícce rozumem i dobou
s perfidní disonancí lamentem přidrzlým
v digitální spřeži s plíhou nachu zebou astry
se zenitem zealota
přiboudlou špínou člověka hlíny rance Gorgony
co pohlédla si na odštěpek nehtu
než v přiložené obálce dychtivě odešle ho rakovině adresáta
člověka v patře rozumu
ale ve sklepení z moru mra a ovcí z písku
člověka žuly dutě puklé v místě kde vidíš vyvěrat pramen
který podobá se dýmu
oparu lazebny páře hrnce
a nad ním tvář rozložená v dlani kosmu
v harfě smíru v plužné touze
zabýčené v poru o terakotový pilíř
která vzhledem k době (budoucí i zašlé)
působí svěže staře
trpce sladce
jaře kaře
zemdle pilně
vilně ctnostně
klidně řvavě všedně
nudně zavyle i rmutně
a drolí se v ostudně mlhavé bělmo oka
které se cyklicky
již po několik tisicíletí nepřítomně zavírá
neb se v něm cosi hnulo