ZÚŽIL SE V NŮŽ

Zahrada se otvírá galerie zavírá
k půl osmé dopad' jako odpad na lůžko
svázán do kozelce stahem konopí
pak chvíle bdělá v aluminiových odrazech podkladu
poskytla ještěřímu mozku úlevu
terpentýn dých' mu do tváře a Turín stál na prahu
v hořících rukavicích císaře Nerona
vše se mění v brak
cpal si do uší
smotky pavučin plné položivých much
stopoval snad prakem endokrinních žláz onu totemickou
agapé? byla to stopka granátu kterou zaklíčoval
jazykem do obrátky a rohož co tkal berlou pontifika?
hradba která jakoby zde nebyla
pořádek který jakoby nevládl
nad uchem ryby pod nohou hada zuřivý spár
mírné laně drží pilíř mostu drží se vzporem
v kříži mostu kříží most spoře oděný tedy jen blátem
a prachem a půle jeho těla lehá žehem a druhá tone
stropem na jeviště padá jmelí a krev
a aktérům dušným
jasně rozumí
jen ten v poslední řadě