Osud

Až se jednou stáří zeptá,
jaká byla Tvoje cesta,
Život co si právě prožil,
zda si si ho pěkně užil.
Zavzpomínáš na ten čas,
ohlížíš se zas a zas.
Proč každému z nás,
vyměřen byl jiný čas.
Kolik dobrých kamarádů,
není s námi v tomto ránu.
Ač si to tak velmi přáli,
osud měnil jejich plány.

Chmur a smutek ve tváři,
rodinu jen provází,
slzný je ten strašný den,
kdy syn je otcem v zem vložen.
Matka pláče, trpí,
vždyť to bylo jedno z dětí.
Kamarádi i ti další,
pěsti tisknou nad tou strastí.
Osud míchá karty tvrdě,
lidi nechá bez naděje.
Jak v tom světě žít se má,
žádná jistota tu nezbývá.
Samá dřina lopocení,
zábava už v světě není.
Každý rve se o bohatství,
život ubírá se do zoufalství,
nikdo si to nepřipouští,
s osudem se měřit zkouší.
První výhra střídá druhou,
leč pak prohru krutou,
znamením nám dává,
truhla dubová....