TVŮJ SYN

TVŮJ SYN

V telefonu slyším, jak těžce dýcháš
když se ptáš na kluka a jak jsem se prý svedla
a čí ruka mi po prsu dráhu chtíče vedla
a zda je náš, ze společného sedla...

Myším ve spojení dávám za vinu
že nám rozkousávaj kabel, požírají rodinu
když ti říkám po desáté: přijeď k nám
a uviď jeho tvář, jeho oči rozevláté
jeho svatozář, kterou neměl ani Abel...

Ne, děti to takhle nevnímají
za okny po venku a po cestách
se jich lidé ptají: kdo je tvůj táta?
on nezná tvoji podobenku, ale ví
že přichvátáš až bude potřeba
až hlady nebude na chleba a sklenku mlíka
jo, takhle se to říká: táta je ten, co je tady!

V telefonu slyším jak nic neříkáš
pištění myší je tvůj plášť
já vím, čekáš pořád jednu odpověď
tak věz: Ano, je to tvůj pravý syn, teď!
Víc Ti nabídnout nemohu...drahý...