Podstata černého piva

Odcházel a křičel ať jdu pryč,
jako by na záda dopadl bič.
Byla to zkáza má, zní to jak kýč,
není-liž tak, když odchází pryč?

Hodina minula, den, týden, ba měsíc.
Já sama v peřinách dusivě plačící
poslouchám vzliky své,
oči vstříc měsíci.

Není-li dáno, že ráda tě mám,
však není mé právo říkat to vám.
Teď mému právu zadosti dám,
v kostele klekám a tiše se kám.

Odcházel dlouho, však dobře je tak,
srdce mé snad je moudřejší pak,
snad i nebudu na hrudi cítit ten tlak.

Teď poslouchám ptačí zpěv, říkám si tiše,
najde-li někdo bránu mé říše.

Hodina minula, den týden měsíc.
Stojím tu stále sama, v sebe samu křičíc.

Po měsíci, po roce,
když píchá mě křeč v boce
po běhu dlouhým.
Stále si naříkám,
ve tmě a samotě sama si bloudím.

Anděl se mi zjevil,
Když jsme byli sami.
Ty nejsi spása má, ba ani můj život!
Pak ale není to ani černé pivo.