...než se pousměji
...
» autor: Offline.Uzivatel |
Dívá se do mých očí ta
dívka, jež dlouze pohled skelný
tak jako knihu pročítá
s pointou, že jsem zranitelný
Na stránkách jedna až dvacet tři
v kouři, jenž stoupá z kávy v šálku
létá má duše v povětří
s myšlenkou vpít se na obálku
Obálku oděnou v negližé
šacenou měsícem za pohořím
Prozatím duše neví, že
s východem ranního slunce shoří
Zbyly mi jenom bolesti
snad ve mně dlouho nezůstanou
Doufám, že s prvním rozcestím
půjdeme každý jinou stranou
Dívá se do mých očí ta
drže mou ruku a já její
Vteřiny v duchu počítá
do doby, než se pousměji
dívka, jež dlouze pohled skelný
tak jako knihu pročítá
s pointou, že jsem zranitelný
Na stránkách jedna až dvacet tři
v kouři, jenž stoupá z kávy v šálku
létá má duše v povětří
s myšlenkou vpít se na obálku
Obálku oděnou v negližé
šacenou měsícem za pohořím
Prozatím duše neví, že
s východem ranního slunce shoří
Zbyly mi jenom bolesti
snad ve mně dlouho nezůstanou
Doufám, že s prvním rozcestím
půjdeme každý jinou stranou
Dívá se do mých očí ta
drže mou ruku a já její
Vteřiny v duchu počítá
do doby, než se pousměji
Tipů: 18
» 14.02.15
» komentářů: 8
» čteno: 618(18)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Střípky melancholie
» 14.02.2015 - 22:11
1 
není snadné říct, čím je to, že se mi tak líbí
asi že je pro mne uvěřitelná a něžná
asi že je pro mne uvěřitelná a něžná
» 15.02.2015 - 09:13
krizekkk
Drž ji pevně.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Ústa barvy třešní | Následující: Doplň odpověď...