Ústa barvy třešní
Tříslokový pelmel...
» autor: Offline.Uzivatel |
Občas někam unikám
Odtud třeba... do nikam
na okamžik, který trvá věčně
zatímco vzduch do mých plic
kouše, škrábe, trhá. Sic
každý nový nádech vnímám vděčně
Opilého z krásných slov
ukrývá mne další nov
(na úplněk počkám někdy příště)
Deprese či jiný bol
léčí tvrdý alkohol
ve sklenici od ledové tříště
Oči nechám dokořán
otevřeny v každém z rán
po probdělých nocích (i té dnešní)
Zatím čekám nehnutě
čekaje, co za chutě
budou mít Tvá ústa barvy třešní
Odtud třeba... do nikam
na okamžik, který trvá věčně
zatímco vzduch do mých plic
kouše, škrábe, trhá. Sic
každý nový nádech vnímám vděčně
Opilého z krásných slov
ukrývá mne další nov
(na úplněk počkám někdy příště)
Deprese či jiný bol
léčí tvrdý alkohol
ve sklenici od ledové tříště
Oči nechám dokořán
otevřeny v každém z rán
po probdělých nocích (i té dnešní)
Zatím čekám nehnutě
čekaje, co za chutě
budou mít Tvá ústa barvy třešní
Tipů: 21
» 28.12.14
» komentářů: 7
» čteno: 637(19)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Střípky melancholie
» 29.12.2014 - 21:45
krizekkk
Jó, třešně zrály...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Uzavřený v psané próze | Následující: ...než se pousměji