Cítíš...?

Cítíš to ostří, co ti protíná plíce vždy, když se nadechneš života?
Cítíš ten ledový chlad, co po tobě hazí každým svým falešným úsměvem?
Cítíš tu nesmyslnou pomíjivost věcí, která nás obestírá a dusí?
Cítíš, jak se ti srdce úzkostí hroutí?
Cítíš, jak chceš najednou zahodit vše, za čím jdeš, a zůstat jen stát?
Cítíš to nepochopené napětí našich vnitřních démonů?
Cítíš tu nenávist v každém mávnutí křídel mrtvé můry, která jednou byla motýlem?
Cítíš tu křehkost bytí, co se tříští pod tlakem našich prázdných pohledů?
Cítíš tu palčivou bolest, protože oni jsou slepí?

Cítíš to?

A pak nemáš být šílená.