Pleastová sezóna...

V malebném hexagonálním paláci obehnaném cimbuřím
a vodním příkopem s piraňami právě probíhal umělohmotný ples…
hosté naslouchali místní kapele Plastic people of the universe
popíjeli punč uždibovali chuťovky z gumovníku a tančili bosí novu…
sálem potaženým blankytnou fólií proplouvali sloužící na gondolách
s tácy plnými jídla a na vrcholku každé hromady pochutin povlával královský prapor
z průsvitné geloviny velikosti 1 ku jedné…

já pozoroval cvrkot a nenápadně leštil crossky…

občas některý z tanečníků ustal v tanci to aby pomohl na nohy své tanečnici…
tato nestabilita byla zapříčiněna jejich berlemi a plastovými nohami
které měly malá kolečka podobně jako dětské koloběžky…
protézy byly totiž momentálně hitem plesové sezóny…
bylo to dáno tím že králova prvorozená dcera si z rozmaru nechala amputovat levou nohu
no a poddaným přišlo samozřejmé následovat princeznina příkladu…
dokonce i hostům bylo taktně naznačeno aby provedli podobné úpravy
aby mohli být i propříště zváni…
to souviselo i s choreografií tanců kdy zúčastnění odhazovali protézy a berle
padali na podlahu a váleli se pod stoly v kutálené mazurce…
princezna bonvivánská tyranka se však tanečních variací stranila…
její nejbližší jí sice říkali Plastínka ale za jejími zády se jí přezdívalo BaDydy-Páda
což znamenalo ,,Ta co má ruce od želé,,
ovšem každý kdo byl přistižen jak vtipkuje s jejím oslovením
byl okamžitě odsouzen k 50 ranám gumovými hady…

princezna seděla zamyšleně na trůně z polyvinylchloridu a hledala trochu klidu
její elastické kalhoty byly nevšedního střihu s třemi rozpuky
a vlasy si rozčesávala do pěti pramenů namísto běžných dvou
/vlasy samozřejmě nebyly opravdové ale z nylonu
podobně jako její plastikový obličej veverky dovezený z Číny
i ostatní hosté měli různé zvířecí masky zahraniční fauny
tudíž de facto ples evokoval maškarní bál…
některé místní zvyky ovšem zůstaly zachovány
jako našité zipy na podrážkách bot a na kloboucích
zipy totiž vynalezli v tomto království
dokonce i na stěně visel mistrně pojatý krucifix s Ježíšem
chlubícím se nápadným zipem na zádech…

zatímco veselí nabývalo na bujnosti pokaždé když protézy selhaly
a navíc kdosi za frenetického potlesku přivezl dělo
a spustil kanonádu z gumových medvídků
mě to nedalo…přitočil jsem se k princezně
její průsvitný šat odhaloval každý centimetr smyslnosti
a přesto že mne převyšovala o půl metru
/při úkloně na malý nepříjemný okamžik skoro o metr/
vyzval jsem ji k procházce mimo stále tvárlivější mumraj…

lehce potřásla vlavou až rozvířila obláček umělých lupů
ale neodolala mému poddajnému malomocnému úsměvu
s dolíčky ve žluklé tváři
/takže jsem se mohl vydávat za bloček ementálu/
jemně setřela pár konfet z mých očních důlků
které ovšem nebyly konfety
ale drobní mnohobarevní broučci
výstižně plasticky vylíčeni Ondřejem Sekorou
,,proč ne ráda se projdu,, a poznamenala ,,hezká maska,,
,,to není maska,, opáčil jsem
nevyvedlo ji to z míry a pokračovala
,,slyšela jsem že díky vašemu úsilí má naše zaostalé království nádraží
i když jsme z bezpečnostních důvodů zamítli vybudování železnice
přeci jen PVC kolejnice nejsou bezpečné
alespoň mohou naši bezdomovci v poklidu přečkávat noci,,

pak si nazula gumovky já ukořistil jednu jutovou pramici
a odpluli jsme do zámecké zahrady
na výstavku plastelínových hmot prostorových map a elastického prádla
/která však ani jednoho z nás nezajímala/
a tak zatímco se nad námi na zirkonovém nebi
pohupoval v bocích srpovitý měsíc
rozepínající mystický zip obklopený mraky
které připomínaly pavučiny s miliony lezoucích pavouků
já rozepínal ten její…

tak se občas taky odzipujte!

Jo a ve skutečnosti
to byly pavučiny s miliony lezoucích pavouků…