ve pstruží...

...

z černoty se snáší měkké vločky
přiživil plameny ohnivého draka
mihotají se jako polární záře
ta barva v něm něco probudila
něco dávno zasutého

kdysi pozoroval pstruhy
co sledovali svůj dokonalý stín
na kamenech pod sebou
utečenci z horečnatého světa
s jasnou křehkostí úplně všeho

přehodil si přes ramena deku
jen nezapomenout
oranžový sníh se zatetelil
vyletující jiskry vyhasínají
a vládne zas bezhvězdná temnota

ne všechna umírající slova jsou pravdivá

jak se liší to co nikdy nebylo
od toho co nikdy nebude?

problémy vyřeší nicota a noc
s posledním zanikne věc jako taková

věčnost je prý hodně dlouhá doba
jenže on věděl svoje

věčnost není doba vůbec žádná

Tipů: 19

» 15.01.15

» komentářů: 9

» čteno: 536(15)

» posláno: 0

» nahlásit

Komentáře (9)

» 15.01.2015 - 19:38

Guanti Rosi

Kdysi jsem si se dvěma nejlepšími kamarády hrávala v mělkém místě jedné malé říčky. Po kolena ve studené, bystré vodě a s rukama ponořenýma jsme vyčkávali, pokoušeli se chytat ryby. Tam jsem poprvé viděla živého pstruha. Kousek od toho místa, v lese, byl dětský mezinárodní pionýrský tábor. Malí skopčáci nás děsně otravovali a tak jsme na sebe vzájemně křičeli: "Du bist esel, schweine und elefanten", a stříkali jsme na sebe vodu. Po letech jsme se tam zajeli podívat. Ta říčka už tam není a místem, kde jsme proháněli pstruhy jezdí auta. Bylo mi z toho tehdy strašně smutno. Od té doby jsem tam nebyla. Všichni jsme už dnes rodiče, ten biorytmus ale letí. No es ist aber ein esel. ST :O)

» 15.01.2015 - 20:12

Lilith

věčnost není doba vůbec žádná
tak tak...
ST

» 16.01.2015 - 09:12

vavaoko

Mám jen ST

» 16.01.2015 - 09:32

Kapka

» 16.01.2015 - 13:31

Květka Š.

ST...|;-)

» 16.01.2015 - 14:51