o klavíru a pohovce...
s anténou...
» autor: enigman |
navršila se temná mračna
jako naducané polštáře
lemované posledními paprsky
zapadajícího slunce
malé jezírko se blyštělo u nohou
a odráželo to veliké drama
v nesmírnosti nebes
mezi světlem
a šířící se tmou
putoval jsem horami
po nebezpečných stezkách
když se objevil potulný klavír
na hřebenech stoupal
pak zase klesal
takřka střemhlav
do propastí Kordiller
a já se vydal za ním
dohnal jsem ho
na malém prostranství
kde kromě piána
trůnilo červené kanape
s vysunutou anténou
a na něm seděla dívka
usmála se a pravila
no to je dost že jdete
neumím hrát jen zpívat
a starý indián říká
že hudba je lék
na černé myšlenky
možná si myslíte
že jsem byl překvapený
ale když vyvedete mysl
z obřího omylu designu
cíle a konce
účelu nebo systému
matně uvidíte
oč je víc majestátnosti
krásy a naděje
v absenci pořádku
co existuje ve vesmíru
stvořeném podle vzorce
dívám se na vás Barquin
a cítím
že žádný daný řád není
vy představujete nekonečnost
invence a možnosti
usedl jsem na trojnožku
a ponořil ruce do klapek
árie z Carmen
překryla povyk ptáků
co kroužili čistým nebem
takže hypnotizováni melodií utichli
opsali poslední kruh
a klouzavým letem
se snesli do nočních útulků…
jako naducané polštáře
lemované posledními paprsky
zapadajícího slunce
malé jezírko se blyštělo u nohou
a odráželo to veliké drama
v nesmírnosti nebes
mezi světlem
a šířící se tmou
putoval jsem horami
po nebezpečných stezkách
když se objevil potulný klavír
na hřebenech stoupal
pak zase klesal
takřka střemhlav
do propastí Kordiller
a já se vydal za ním
dohnal jsem ho
na malém prostranství
kde kromě piána
trůnilo červené kanape
s vysunutou anténou
a na něm seděla dívka
usmála se a pravila
no to je dost že jdete
neumím hrát jen zpívat
a starý indián říká
že hudba je lék
na černé myšlenky
možná si myslíte
že jsem byl překvapený
ale když vyvedete mysl
z obřího omylu designu
cíle a konce
účelu nebo systému
matně uvidíte
oč je víc majestátnosti
krásy a naděje
v absenci pořádku
co existuje ve vesmíru
stvořeném podle vzorce
dívám se na vás Barquin
a cítím
že žádný daný řád není
vy představujete nekonečnost
invence a možnosti
usedl jsem na trojnožku
a ponořil ruce do klapek
árie z Carmen
překryla povyk ptáků
co kroužili čistým nebem
takže hypnotizováni melodií utichli
opsali poslední kruh
a klouzavým letem
se snesli do nočních útulků…
Tipů: 24
» 14.01.15
» komentářů: 13
» čteno: 726(19)
» posláno: 0
» nahlásit
» 14.01.2015 - 18:17
krizekkk
Tvá mysl je široširý kraj.
» 14.01.2015 - 21:24
putoval jsem horami
po nebezpečných stezkách
když se objevil potulný klavír
na hřebenech stoupal
pak zase klesal
ST
po nebezpečných stezkách
když se objevil potulný klavír
na hřebenech stoupal
pak zase klesal
ST
» 14.01.2015 - 21:28
Jůůů, vydal jsi se za klavírem, dohnal jsi jej a..našel zase krasavici, co představuje nekonečnoSt :-)
» 17.01.2015 - 20:28
poslouchám Carmen
v trojnožce bytí
jsem asi sešitá
životní nití
a v řádu najdu lehce
nelogické lekce
v trojnožce bytí
jsem asi sešitá
životní nití
a v řádu najdu lehce
nelogické lekce
» 19.01.2015 - 12:20
zenge: vavaoko: Špáďa: Rezina: obaleč jabloňový: Mbonita: Lilith: krizekkk: kavec: Dota Slunská: CULIKATA: básněnka: dík ležící a hraví...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Panamawoman... | Následující: ve pstruží...