Letos první...

Přelétává mezi stíny
Chybí mu teplo
Jediné ženy
Žádá bohy
O divoká nebesa

Pláče pro Vůdkyni
Klečí před Obnaženou
Štíhlou siluetou
Která vykresluje
Ženské tvarosloví

V neznámých mělčinách
Potápí svůj šarm
Do panen i kurtizán
Udělá své touhy
Myslí přitom na oheň v loži

Pálí mu to
V rozkroku
Ženy hasí jeho potřebu
Ač Vůdkyně
Přísně spaluje vše kolem něj

Stíny hoří
Šedavý popel staroby
Stoupá ke krvavé modři
K nebesům, jež prohrála
Všechen dýchatelný vzduch

Silueta se rozdvojuje
Splétá Vůdcovský jazyk
Věší Zklamání a Zmar
Jednovaječná dvojčata
Kopou svůj poslední tanec

Život uniká z plic
Stejně jako když
On utíkal před
Pohledem Vůdkyně
Stejně zmateně

Nechce znát pravdu
Zamáčkne poslední cigaretu
Nechce vědět
Kolik dětí
By mu říkalo tati

Chce se vzdát všech
Pro všechno na světě
Pro Boha
Na kterého nikdy nevěří
Jenom teď a tady

Schovaný
V míse
Ve sračkách
Úplně namol

Ptá se sebe proč
Protože jestli
Zapomene opilý
Vzpomínky nedoženou
Jeho tápající slepou mysl

Vůdkyně byla
Sesazena
Z trůnu
V jeho očích...

Navždy & možná nikdy