Ti Černí

Procházím Oblačnou bránou
Deset metrů nad zemí
Drží mě moje víra
Ve Vyšší mocnost

Brána je pokrytá
Rytinami blesků
Vracejí se z ní
Černí Andělé
S kopími přes záda
Křídly, jež patřila
Obřím krkavcům

Jejich hlasy zní při
Smutečních obřadech
Jsou takřka nerozeznatelní od Tmy
V přítomnosti se dokáží rozprášit

V popel Mrtvého

Právě oněch deset metrů
Mne dělí od země
Pád z deseti metrů
By přivolal okamžitou Smrt
Bez hlasitého volání

Ovšem beru s nadhledem
Tuto skutečnou pevnou
Půdu pod nohama
Neboť má víra ze mě udělala
Nefalšovaného Ptačího muže

To, co se stalo Ikarovi
Již nechci opakovat
Žádný další tragický mýtus

Andělé se zlobí
A dřív než slétnu k zemi
Pokropí moje tělo
Ostrý příval jedovatých hrotů...

Jed, který mi způsobil
Selhání

Moje tělo leží v prachu

Nikdy jsem si nepřál
Být ničím jiným víc
Než jeho součástí

Andělé se ukloní
Obstoupí svoji kořist
Vytáhnou svá kopí
Z krvavých ran
Trýznivě zapějí
Smuteční píseň

Pod Oblačnou bránou
Zní tlukot křídel

Černí běsní
I radují se
Nade mnou


Nad tím, co jsem dřív býval...