V barvách.

Štětcem, naplněná její tvář světlem,
Byla pojem, krásným bojem.
Sluncem rumělkové tváře, osvítilo věčně.
Zbarvení splynulo, křehkostí na plátně změklo.
Ve stínu ze zdí, do ženy proniklo.
Zbarvením dotekem štětin, sáhly na její klidné tělo.
V bílých šatech poodkryto, kousek nahé barvy.
Objevila se záhy, za oknem do očí, její dešťové vláhy.
Do pátrání se, v šerosvitu neukojené pravdy.