Nahá

Sama a nahá.
Jako bych zbytečně
z mrtvých vstala.
S tebou
už nevím kdo jsem
dřív byla jsem Anna.

Říkáš:
"Už mlč má ubrečená Kolombíno
utři si nos a dej si třeba víno."
Svlékám jako had staré šaty
ušité z příkoří.
Náš oheň
smutkem zavalený.
Nehoří.

Vzpomínám si
s tebou jsem sama
a víc než nahá.
Jsem ještě Anna?

Chceš naivnost.
Ta
co zbytečně vkrádala se
za tvoje víčka zavřená
jsem byla já.

Musím si opakovat
jsem pořád Anna.

Bránu jsi uzamkl ty
nebo já?
Hledáš
v divokých peřejích krajkových hadrů
nebo uličkách žhnoucího chtíče?
Hledej v hlubokých stržích prsů.
Možná, že tam vytrousil jsi ode mě klíče.

Hmm, trapné.
Nejsem Jana
jsem Anna.

Prošacoval jsi mě, obrátil naruby.
Srdce ti nevrátím.
Myslíš to z perníku?
Tím krmím holuby.

Sama a nahá, ale už Anna.

Přebrnkám noty horkých slz.
Zadrnkám drápkem na slané stružky.
Ostrouhám s radostí všechny tužky
a budu všude psát
že láska je vůl
že v ráně pálí mě jako sůl!

Nahá, ale ne sama.
Teď nejsem tu
ležím na stráni dobromyslu
léčím se sněním o lásce bez rozmyslu.
Anna.

Jo a kdyby se někdo ptal
kde, že je ten pán?
Řeknu, že odešel
zabalil krám.
Hledá to co tu není k mání.
Zřejmě harém s odaliskami.