v rozkymáceném pokoji...

cosi upadlo na zem
a cinklo v nekonečnu

čí je to pohled
když myslím na to
že vidím

po jakých cestách chodím
když ve skutečnosti
své kroky nosím

stěny se usmívají
hrany civí
a já cítím
že jsem páteří

vítr mě objal
kolem ramen
a moře rozhoupalo
na svém koleni

jsem prostor
co zamezuje věcem
aby se nalézaly
na jednom místě
tak už jsem
zařízený

dělím se
aniž o tom sám vím
na sebe samé
a svá poslání

tajuplný prostor
uprostřed prostor pustých
co nemá žádný smysl
a přesto
něčemu je něčím