na místech ztracených her...

známe ta místa
ty a já
už jsi tam se mnou byla
za dlouhých dětských dnů
snědý chlapec a dívka
snad na stezkách snů
chladné a bílé zimy
a nebo v letních ospalcích
modrých hodin soumračných
s dekami zmuchlanými
kdy jsme se ve spánku ztratili
a setkali se tam
kde do tvých kadeří
jsem svoje zamotal

tak jsme se plaše toulali
v písku pohádek
sbírali jetel a púpav kbelíky
ve větvích slyšeli zpívat slavíky
na stříbro narážely lopatky
tam v loukách jiskřivých
i na svazích spících údolí
a přes stezky neznámé
vzduch nebyl nocí ani dnem
světlý a přitom tmavý byl
a místa ztracených her
nám odhalil za zlatým listovím

tam kde jsou záhony
plné pomněnek
a chudobky mezi řeřichou
cestu lemují truhlíky
jež přetékají hvozdíky
vranečkem stračkou plaménky
pod májkou opentlenou
plesají všichni svátečně odění
a s nimi ty se mnou
pak z konvičky měděné
jsi na mne vodu lila
a já se smál
srdcem otevřeným

šplhali jsme na břízky
splétali věnce ze sedmikrás
honili se v obilí za sluncem
pro zdobné léto babí
pak v podvečeru jsi mne políbila
a já tam s nachovou lící stál
a i když jas dne zhas
ještě dlouho do noci
o dětských věcech jsme rozmlouvali
a k těm jsme náleželi
zatímco nad námi zářil
Orionův pás

proč nás vlastně Zítřek vzal
a šedou rukou odved do neznáma
jako by chtěl zamést stopy
na ta místa
co se rozkládají
od hor k zahradám?

my však víme
kudy vede cesta
tam kde je všechno co kdo zná
tu vůni my nezapomněli
ty a já…