* * *

Vytisknu vlastní duši
Na sluneční papír
Kde se zatřepotá čas
Křídly všemocné přítomnosti

Jsme hlásné věže
Západ nám padá do niter
Do podstat nás samotných
Skrz nádory smutku i radosti

Zítra bylo krásné
Snažím se pojmout atmosféru
Toho všeho hmotného bytí
Je mi těsno v mém mladém těle

Nad východními zlomky jehel
Oblační hřebci hýkají
Pod ostrým dopadem tepla
Je krásný letní čas na třetí

Na třetí věk pod Vysokým rokem
Číselné údaje již dávno pozbyly smysl
Horkým létem proplouvají vzpomínky
Čas skládá výstřední mozaiku

Z neoznačených minut
Bez razidla na rubu i líci
Čas je záhybem milenky
Která nepolíbí Věčnost

Je prchajícím vězněm
V osmičkové smyčce
Nad propadlištěm
Z černého plátna usínání

Sněte...