Holubí dům

Otevírám tisíce oken
Pouštím ptáky
Z holubího domu

Snáší se večer
Ve víru křídel
A exkrementů

Jsou zcela tiší
Očima pátrají
Po úniku z reality

Mají vážné pohledy
Zobáky jako šavle
V duších jsou odlišní

Než obyčejní holubi
Znají trasy zvuku
Přenášejí nebeské texty

V odhodlaných výrazech
A nesmazatelných křídlech
Kterými rozčeřují větrné vodopády

Holubí dům zpustl
Obrůstá ho znepokojení

Tisíce otevřených oken
Úpí v mučivém skřípění

Holubí dům ztemněl
Tma jej pojala za milence
Okna nyní slastně oddechují

Nepřejí si být zavřena
Proto opouštím prázdné místnosti
Opouštím po špičkách tenké zdi

Vtáhnuté pod vodopády
Větrných eskapád

Zborcené překlady ticha...