Jen naše všednost Vrcholí

Vzdalující představa tiše z něhou zápolí
když všednost tolik nebolí
když propadá se do prázdnoty
vteřiny z prázdné nahoty
ty tvoje ňadra hlídám si pravě
i klín už pravě taje
ta ústa medová
rosa tak chladivá
všechno mně prochází
jen v zádech mrazí
hry nemají vítěze
hry nemají poražené
cesty po krásné draze
v naději času spojované
nic ti neschází
to slova rozhází
tajemný stín myšlenky
vidíme záři jitřenky
na temné obloze
co slézá po provaze
tolik to zabolí?
Jen naše všednost Vrcholí.