Znám ...

Směju se života smyslu
i nesmyslu.
Jo
a
někdy slzím
přebíraje korále
pravd a výmyslů.
Plaveme
přece
od břehů chtění
k břehům pochybení.
A stále v stejné řece.

Tak jsem si vědoma
že mi bývá blaze
mám chleba i rozumu
tolik
že nemá smysl
vážit ho
na cinklé váze.

Stále mě kdosi škrtá
gumuje
a chtěl by kárat.
Tak ať!
Co na tom je
svobodně si čmárat?

Znám oči krásné
prastaré drahokamy.
Ptám se jich.
Co se to stalo s vámi?
Stárnete v skleněných vitrínách.
Dívat se do jiných
máte strach?

Znám ústa
přelíbeznou past.
Chtějí mě zmást.
Políbení zadnice
si pletou
s opravdovým miluji.
Jsem na tom královsky
pořád něčeho lituji.

Třeba
hloupých příkazů
divných předpisů.
Zdálo se, že
je schopen vidět dál
než na konec
svého
penisu?