Jen v dešti ...

Čas vyhrožuje šeptá mi
... ty zlodějko hned zbylé mince vrať!
Nevím proč nechávám si drobné
snad někdy na návrat.

Většinou, ale na snění
no to mám vlastní jukebox
my tančíme nevím ani jak
v jiskřivém souznění.

Jsem snílek a dá se říci blázen
ale když vám kouzelný medvěd
připraví ze vzpomínek a deště
něžnou lázeň ...

Šibalsky mhouří oči a šeptá
vzpomínáš jak kdysi
dali jsme si ty první
nejrannější pusy?

K zbláznění daleko
už odnesl nás od nich čas
pak pocítíme háček zaťatý bolestivě v nás
roky vás drží pevný rybí vlas.

Překvapeně vytáhnu šuplík
vybírám skrovné cennosti.
A ptám se, myslíš tyhle?
Je pobaven a říká, ne to nejsou ty.

Neomylně a bez váhání najde ty dávné polibky
takové, které berou dech.
Ne teď nebudu říkat ne.
Všechny nám byly dlužené.

Kolik těch stromů naslouchalo?
Jistě líbezné novorozené ráno.
To nebyl sen a ani lež
vždyť ještě pořád padal déšť.

Budu čekat na déšť znovu a znovu
věřím, že neznamenal poslední vysvěcení hrobu
a tiše prosím, aby ho Bůh, vesmír, či dobrá víla
na živou vodu proměnila.