491.Když se v síni rozední

Osmělil se probudit nové ráno
nakapat ho do očí
-pro pocit svěžesti
protáhnout tělo vůní suchých trav
a s kořením spadaného jehličí
pokoušet snění



(Snad vánek zůstal v hlavě,
když pohrával si hravě,
a z listí podzimu,
upletl hostinu.)



Chybí mu víra
že to místo bytí
je až příliš obyčejné
pro zalévání veršů
-jen květy kvetou v jiný názor
uzamčeny v nástěnných hodinách



(Je jen prach,
to, co v něm žije,
když srdce rychle bije na poplach?)



Zápraží chválí staré mistry
co vytesali jeho původ
v urozených runách
za suchou kůrku chleba



Tak vzdává díky
za ty dary
za to že smí mluvit jeho ruce
moudře
něžně
někdy prudce
za ta srdce co stala se
- rodinou