Pro

úsměvy co se rozplývají
v křiku mezi řádky které
nikdo nenapsal

hořké lkaní sobeckosti
negace na vše co lidé
šijí si na kabát

poslední výdech z pokoření
nenávratno na bedrech
tlukot který nezastavíš
a modré květy
tají

slzy skryty pod skalami
pláčou pro svá moře úcty
nepoznány samotou
zoufale vyplavené

pod křídly počátků stvořitele
svět se klaní
ale co z toho?
pouze další kapitola

nikým nedopsána