Šelma mezi námi
Neb v uších máš jen ten řev hladové šelmy mezi námi, která se snaží dostat dovnitř i ven a my se jí snažíme vyhovět každý jinak - tak zůstává zklamaná, naštvaná a hlavně - pořád na stejném místě, nejde se hnout...
» autorka: nikaroov |
ze spánku křičíš mé cizí tváře
nešťastným údělem oslazené
slzami které jsi nechal téct z nebe
a déšť padal z očí na tvůj hlas
co rozezněl se v chrámu uvnitř mých ran
s nahořklou chutí mé ztracené krve
kdy pro tvoje sny drolila jsem kámen
základní kámen všech katedrál
vězněni v sobě a nepoznáni sami sebou
to jsme my dva – dva naivní hlupáci
ukryti v kouři svých vlastních plic
ničeni tornádem v polonahých očích
promlouvajíc do duše s příchutí soli
paralelní odkaz na nenávratné slzy
který chápeme jen ty a já
popraskané cesty od spánků k pupíku
nesnaž se projít vždy uvízneš v půli
zbytečná slova co ztrácejí význam
a náš horký dech co při doteku mrzne
opuštěná vrána dávno sedá k jiným ptákům
v ten okamžik svět ztrácí smysl
siluety našich jmen tančí poslední valčík
sledujeme je z balkonů mých protkaných dlaní
utopeni ve vlastní poušti s napnutými rty
jen my dva a šelma mezi námi
slyšíme jak se bortí noci a dny
zhasínat slunce a vzplanout měsíc
a mlžné odrazy nevyřčených vět
marně čekáš odpověď na všechno vroucí
jsem němá a přesto
mě neslyšíš
nešťastným údělem oslazené
slzami které jsi nechal téct z nebe
a déšť padal z očí na tvůj hlas
co rozezněl se v chrámu uvnitř mých ran
s nahořklou chutí mé ztracené krve
kdy pro tvoje sny drolila jsem kámen
základní kámen všech katedrál
vězněni v sobě a nepoznáni sami sebou
to jsme my dva – dva naivní hlupáci
ukryti v kouři svých vlastních plic
ničeni tornádem v polonahých očích
promlouvajíc do duše s příchutí soli
paralelní odkaz na nenávratné slzy
který chápeme jen ty a já
popraskané cesty od spánků k pupíku
nesnaž se projít vždy uvízneš v půli
zbytečná slova co ztrácejí význam
a náš horký dech co při doteku mrzne
opuštěná vrána dávno sedá k jiným ptákům
v ten okamžik svět ztrácí smysl
siluety našich jmen tančí poslední valčík
sledujeme je z balkonů mých protkaných dlaní
utopeni ve vlastní poušti s napnutými rty
jen my dva a šelma mezi námi
slyšíme jak se bortí noci a dny
zhasínat slunce a vzplanout měsíc
a mlžné odrazy nevyřčených vět
marně čekáš odpověď na všechno vroucí
jsem němá a přesto
mě neslyšíš
Tipů: 9
» 18.10.14
» komentářů: 4
» čteno: 513(13)
» posláno: 0
» nahlásit
Předchozí: Malířka beze smyslu pro humor | Následující: Pro