V kavárně

Člověk když je v šerosvitu
Místnosti těsně po západu slunce
Kam zbylému světlu brání v přístupu
Oblak cigaretového kouře
A vlastní pohodlnost
Nachází se zahalen
Ve své šedé kůře mozkové
V bezpečí odpoután od světa
Přibitý na kříži paprsků žárovky
Která zkomírá ve vedlejší místnosti
Jak dítě napůl cesty ven
Z matčina lůna
Přechod mezi nocí a dnem
Bez myšlenek na budoucnost
Život v dětské amnézii
Dokud se někdo nezeptá:
Přátelé mohu rozsvítit?
A tím světlem jak vychřicí
Rozfouká vaše představy
A pak zeptá se vás zda nerozumíte
Geometrické posloupnosti
O které si tedy raději
Něco zjistí na počítači

-jindra-