Reliéf života

Maluje.
Maluje rád.
Přečetl o tom knihy.
Učebnice.
Chodil do galerií, na kolegy.
Studuje tahy jejich štětců.
Těch uznávaných a ceněných.
Ceněné tahy štětců.

Taky by rád.
Utekl z té průměrnosti.
A den po dni se mu to daří.
Aspoň v jeho mysli.
Nechce být tím bahnem.
Chce se hřát na sluníčku.

To nevadí, že jeho vzory došly slávy po smrti.
I on jednou zemře.
Ale do té doby se poveze na obláčku možných příštích.
Rozjíždí své fantazie, podpořené čas od času svými důležitými úspěchy.

Třeba teď.
Maluje na zakázku.
Chrám sv. Barbory.
Podle fotografie.
Dá tomu impressionalistický šmrnc.
Paní bude spokojená.
No bodejť,
je to olej.

No jistě že za peníze.
Barvy taky něco stojej.
Ale doma má své skvosty.
Ty nikomu neprodá.
Ty tady zůstanou.
Po něm.
Ta technika, to světlo, ten náhled.

Když otevírá dveře svého bytu, ateliéru, ovane ho lehký závan větru.
Že by zapomněl zavřít okno?
Na hraně katedrály z Kutné Hory sedí holub, a právě před jeho zraky vytváří po celé délce obrazu trusem neopakovatelný reliéf života.