Ne/ironické Díky

Posunula mě kupředu
tvoje zloba a nenávist
Jít sama vím, že dovedu
Obrátila jsem náš list

Asi budu brečet
Ale stejně věřím,
že dostanu se dál
A třeba někdy
štěstím budu ječet
V místech, kde jsem
plakala
a tys nevšímavě
jak cizí vedle stál

Snad už pochopím,
že nemám se ptát,
kde trávíš večery
A nebudu vyčítat,
že to nesluší se
na rodinné poměry

Nebudu řešit,
jestli brebentíš,
pracuješ nebo
souložíš
Víš, mám svůj klid
ty nejsi doma,
Čas na sebe
Vlastně pohoda

A strategie musí
být jednoduchá:
Když zlořečíš,
poslouchat tě
na desetinu ucha.
Nebo ještě lépe
byť o půlnoci by to bylo
Sebrat se a odejít,
aby se nesmutnilo.

Hlavně nežádat
Projevy něžných citů
Nic nechtít a nejlépe
nic neříkat
A nedej bože
vyřknout větu:
„Řekni,že máš mě
ještě rád.“

Neboj, to nehrozí
odpověď bych slyšet
ani nechtěla
Ani já bych ji pro tebe
už neměla.

Naše žití má teď
prudký spád,
žádný řád
Zřejmě napořád

Ale moje srdce bije,
Byť vynechává z tvojí zimy
Časem zmizí arytmie
Vím, že přijdou činy
…
A třeba „jen“ tak,
že od září začínám malovat
Budu chodit kondičně cvičit
Občas zaplavat si a z života
vedle tebe/bez tebe se radovat

Nevím, jak dlouho
to takto může klapat,
Ale do svých tenat tě opravdu
opravdu už nechci lákat.
Netuším, zda mnoho let
dá se to takto vydržet
Bez lásky a pochopení
Hezký život asi není…