Překroč svůj stín - 31.část

O týden později…

Shanti slastně vnímala teplo příjemného proudu vody, stékajícího ze sprchy po jejím štíhlém těle. Běh posledních událostí se jí dosud zdál neuvěřitelný, její obrovský úspěch na přehlídce, výhra, smlouva s firmou Jean Kardin…ale hlavně Avinashova nečekaná a tak romantická nabídka k sňatku, a pak úžasný večer a noc, možná nejkrásnější a nejvášnivější ze všech, které s ním prožila…Zasněně se usmála a otočila kohoutkem sprchy, zamotala se do obrovské osušky a v ručníku zase ukryla své mokré ebenové kadeře. Pustila nahlas rádio a prozpěvovala si písničku, která zrovna hrála, byla to ta, kterou měl rád i Avi…

…Můj stín nás stále dělí,
kdy překročit ho smím?
Proč láska tolik bolí
a přesto o ní sním?…

Vysušila si vlasy fénem a oblékla se do bleděmodré tuniky a lehkých kalhot stejné barvy. Ještě tři hodiny a Avi se vrátí z práce. Dnes si užívala volný den, oběd již měla přichystaný v troubě, uvařila si tedy čaj a usedla do křesla. Znepokojeně zacvičila prsty na rukou, neboť v poslední době v nich opět pociťovala to podivné brnění, a v uších zase slabý šum, jako tenkrát…maličko se jí sevřelo srdce, protože jí to opět připomnělo veškerou tíhu jejího původu. V záplavě šťastných pocitů téměř zapomněla na to, že její budoucnost je stále velmi nejistá, skoro si i vyčítala, že tak lehkovážně souhlasila s Avinashovým návrhem, ale příliš toužila užívat si radostného života plnými doušky…ze zamyšlení ji probral naléhavý zvonek u dveří. Lakhí se zvědavým zamňoukáním vyskočila z pelíšku a tázavě se na ni zadívala svýma moudrýma zelenýma kočičíma očima.
„Ale to víš, že jdu otevřít, zlatíčko.“
Podle její klidné reakce poznala, že je vše v naprostém pořádku a nemusí se ničeho bát. Otevřela a s údivem se zadívala na poslíčka květinové služby. V náručí svíral obrovskou kytici bílých růží, z nichž vykukoval malý lístek. S úsměvem mu poděkovala a podepsala stvrzenku o převzetí. Nedočkavě pak rozevřela lístek a ustrnula. Známým písmem zde bylo napsáno.

„…Blahopřeji k úspěchu, a nezapomeň, že nyní jsme spolu spojeni víc, než si myslíš.
S přáním zatím sladkých snů, J.W.“

Zakroutila nechápavě hlavou, proč jí ten mizera pořád nedá pokoj? Že se opět pohyboval v její blízkosti, bylo velmi nepříjemné. Nyní se ale nebála, protože měla u sebe Aviho a také nějak podvědomě cítila, že se jí Josh stále bojí a nepřiblíží se k ní více, než by pro něj přestalo být bezpečné. Vůbec ale nechápala smysl jeho podivných slov. Rozčileně roztrhala lístek a růže vyhodila do koše, ač byly opravdu překrásné. V tom se zvonek ozval znovu. Rázně přikročila ke dveřím a zprudka je otevřela. Byla to Avinashova máma…
Shanti překvapeně zamrkala, roztržitě si prohrábla vlasy a usmála se na ni.
„Dobrý den, vítám vás. Pojďte dál…“ Trošku ji tato náhlá návštěva, tak zdaleka a bez ohlášení překvapila, nicméně nedala nic najevo.
„Co vám mohu nabídnout, zrovna piji jasmínový čaj, dáte si také?“
„Ráda…“ řekla tiše Maria a zkoumavě se rozhlížela kolem sebe. Když se Shanti vrátila s hrníčkem čaje a postavila ho před ni na stůl, pokračovala.
„Děkuji…máš to tady opravdu moc hezké, to já ve tvém věku…promiň, dnešní Indie není tou, jako před dvaceti lety. I ty vypadáš dobře, šťastně a hlavně…vznešeně…“
Shanti ji udiveně pozorovala, nechápala kam těmi slovy míří. Maria si krátce odkašlala a začala znovu mluvit.
„Ehm…nebudeme chodit zbytečně kolem horké kaše. Nechtěla jsem to řešit po telefonu, osobní kontakt je mnohem lepší. Jsi hodná dívka, mám tě moc ráda a Avi se mi včera svěřil s tím, co ti před týdnem nabídnul, také o tvém úspěchu a budoucnosti. A právě o tom všem bych s tebou chtěla hovořit.“
Shanti se na ni nechápavě zadívala a píchlo ji u srdce v očekávání něčeho nepříjemného.
„Avinash je skvělý chlapec, to jistě už sama víš. Ale nelze přehlédnout jeho prudkou povahu a také schopnost dávat příliš mnoho lásky, a právě takovou chtít nazpět. Jak ale hluboká je tato láska, o to hlubší může být i jeho nenávist, na to si dej dobrý pozor, to má po svém otci. Měla by sis ten sňatek zatím rozmyslet, dát mu více času, protože vzhledem ke tvé budoucí kariéře by byl Avi velmi nešťastný, chce tě mít jen pro sebe a to při povolání modelky dost dobře nepůjde. Znamená to hodně cestovat, málo pobývat doma, kolem tebe bude kroužit spousta cizích mužů, a to on bude špatně snášet. A co se týká tvého tajemného původu…“ Shanti se na ni vyděšeně podívala, Maria ji pohladila po tváři a pohled jí sklouzl k diamantovému náramku na její ruce a také k plastice bohyně Kálí, visící na zdi.
„Vím vše, drahoušku, hovořila jsem s Narayanem, o tom, co se stalo v Kalkatě a musíme doufat, že tvůj život bude ještě dlouho poklidný, tak jako doposud. Ale Avinash je můj jediný syn, proto mne musíš pochopit, jde mi o jeho dobro, nechci, aby byl nešťastný. Proto se nyní musíš soustředit na svoji kariéru a jeho nabídku k sňatku zatím odmítnout. Bude to tak lepší…věř mi…“
Tato slova Shanti bodala, jako ostrý nůž. Ale nicméně se slzami v očích přikývla. Svým způsobem měla Maria pravdu…její kariéra měla také určité podmínky, které se dozvěděla teprve nedávno a o kterých zatím Avi nevěděl.
„Dobře, já tedy půjdu, za chvíli mi jede vlak a také nechci, aby Avi věděl, že jsme spolu o tomhle hovořily, slib mi to. Teď je vše jen na tobě…“
Rychle dopila zbytek čaje a pak se rozloučily.

Shanti se po jejím odchodu sesunula do křesla a usedavě se rozplakala. Své šťastné chvilky si užila opravdu krátký čas a vše se náhle začalo hroutit, jako vratký domeček z karet. Přiblížil se čas opustit ostrov snů, na němž tak úzkostlivě lpěla. Když se vrátil domů Avinash, snažila se ze všech sil nedat nic najevo. Jen krátce si popovídali, a pak se s ním rozloučila, proplétajíc při tom něžně své prsty s hustými prameny jeho vlasů.
„Jsem dnes strašně unavená, půjdu spát, večeři máš v troubě. Zítra mám focení ve studiu, musím být svěží…“ vymluvila se. Políbil ji a řekl chápavě.
„Ale jistě, a já budu ještě chvíli pracovat na své nové skladbě. Dobrou noc…lásko.“
Po chvilce již zabořila hlavu do polštáře, který v příštích minutách spolehlivě ztlumil její vzlyky…a to ještě netušila, že se bude muset rozhodnout tak brzy…