... táta už mě nemá rád...
Dle skutečné události... Normálně delší texty nepíšu.. ale dnes jsem musela...
» autorka: myšlenka pouhá |
kde se skrývá
víra
odvaha
odpovědnost a rozvaha
jak krutý příklad moci
rozséváme kolem
co děti
ponesou si... sbohem...
krutý příklad lásky
pravdy
nevymažeš již nikdy...
a s ním... pocit zrady...
kde je táta
kde je opora...
kde je jistota... že nezůstanu sám
ještě že tu mámu ještě mám...
....
„Táta už mě nemá rád...“ pronesl malý 8-mi letý chlapec s naprostým klidem... Někdy během nevinné hry se svojí o tři roky mladší kamarádkou.
„Dnes nás vyhodil, už mě nemá rád... tak já jeho už taky nemám rád.... „
Naprosto nevinná slova, co všechno ale mohou způsobit v dušičce malého... ještě donedávna nevinného stvoření. Píšu donedávna, jelikož tímto a spoustou podobnývh skutků, které provedli jeho rodiče jej již navždy poznamenali... A jednoho dne i on bude stát zpříma a na svoji, přítelkyni, ženu nebo možná i matku bude ječet ať se sbalí a vypadne.. bude si totiž již celý život myslet, že je to naprosto normální jednání...
Kroutíte hlavou... ale... bohužel podobné příklady dáváme svým dětem všichni aniž si to uvědomujeme a i když si to třeba uvědomíme, nic s tím neuděláme... bohužel... Dokážeme jen kritizovat druhé a navzájem si závidět.. naříkat jak jsou lidé zlí a jak je špatná doba, ale co takhle s tím něco udělat?! Každý z nás má tu moc změnit svět kolem sebe... byť jen maličkostmi... ale přece... Vždyť nemusí hned pršet, stačí když kape... ne?!
Vím co si asi většina z vás řekne, sama to dobře znám... člověk třeba pomůže a nakonec se to obrátí proti němu, ale to je právě jen zkouška toho, jak moc to myslíme vážně... jestli nás to neodradí... no nepočítám kolika „zkouškami“ jsem již prošla, ale jsem nepoučitelná a tak zkouším každou chvíli nějakou tou maličkostí obšťastnit tento náš nadpřirozený nebo spíš nepřirozený svět...
víra
odvaha
odpovědnost a rozvaha
jak krutý příklad moci
rozséváme kolem
co děti
ponesou si... sbohem...
krutý příklad lásky
pravdy
nevymažeš již nikdy...
a s ním... pocit zrady...
kde je táta
kde je opora...
kde je jistota... že nezůstanu sám
ještě že tu mámu ještě mám...
....
„Táta už mě nemá rád...“ pronesl malý 8-mi letý chlapec s naprostým klidem... Někdy během nevinné hry se svojí o tři roky mladší kamarádkou.
„Dnes nás vyhodil, už mě nemá rád... tak já jeho už taky nemám rád.... „
Naprosto nevinná slova, co všechno ale mohou způsobit v dušičce malého... ještě donedávna nevinného stvoření. Píšu donedávna, jelikož tímto a spoustou podobnývh skutků, které provedli jeho rodiče jej již navždy poznamenali... A jednoho dne i on bude stát zpříma a na svoji, přítelkyni, ženu nebo možná i matku bude ječet ať se sbalí a vypadne.. bude si totiž již celý život myslet, že je to naprosto normální jednání...
Kroutíte hlavou... ale... bohužel podobné příklady dáváme svým dětem všichni aniž si to uvědomujeme a i když si to třeba uvědomíme, nic s tím neuděláme... bohužel... Dokážeme jen kritizovat druhé a navzájem si závidět.. naříkat jak jsou lidé zlí a jak je špatná doba, ale co takhle s tím něco udělat?! Každý z nás má tu moc změnit svět kolem sebe... byť jen maličkostmi... ale přece... Vždyť nemusí hned pršet, stačí když kape... ne?!
Vím co si asi většina z vás řekne, sama to dobře znám... člověk třeba pomůže a nakonec se to obrátí proti němu, ale to je právě jen zkouška toho, jak moc to myslíme vážně... jestli nás to neodradí... no nepočítám kolika „zkouškami“ jsem již prošla, ale jsem nepoučitelná a tak zkouším každou chvíli nějakou tou maličkostí obšťastnit tento náš nadpřirozený nebo spíš nepřirozený svět...
Tipů: 29
» 22.07.14
» komentářů: 21
» čteno: 795(20)
» posláno: 0
» nahlásit
» 23.07.2014 - 06:42
já taky rád dělám dobré skutky - byť jsou to někdy maličkosti - opravdu ST
» 23.07.2014 - 07:57
Na začátku láska veliká, a pak to takhle dopadá. Nechtěla bych vychovávat dítě bez otce, ale kdoví, jak ten vztah dopadne. Rozvádí se každý druhý, chudáci děti. ST:))
» 23.07.2014 - 08:02
více slov, více zamyšlení, víš, myslím že lidé jako ten otec si neuvědomují jak ubližují svým dětem, jistě že příklad ve výchově je to nejdůležitější, ale někteří lidé to vůbec neřeší, no, protože to neřešili třeba už jejich rodiče, bohužel ne všechny děti se narodí do vyrovnaných vztahů, lidem empatickým, taktním, moudrým a i já si myslím že jsem se na svých dětech nějakým způsobem "podepsala", nejspíš méně než ten otec, a moji rodiče zase na mně, určitě nechtěli, ani já ne. Rodiče si nevybíráme. Když někdo vyrůstá v negativním prostředí plném nenávisti co si může odnášet do života? A pokud je citlivý, tak jen mnoho bolesti, nepochopení a problémů. ST za zamyšlení, ale je to spíš na debatu.
» 23.07.2014 - 08:22
Každý z nás se buď více nebo méně "podepíše", kdo má nějaké svědomí, uvědomí si to a snaší se to aspoň trochu napravit. Je to jeden z odvěkých problémů lidstva a je dobré o tom i psát... Tvoje báseň spojená s úvahou je v tomto smyslu perfektní - ST.
» 23.07.2014 - 17:41
krizekkk
Myšlenko, já to vidím denně, slyším podobné věci, to když ráno chodím do fachy okolo školky. Napsala jsi to tak, jak to bohužel je. ST
» 24.07.2014 - 07:35
Bára: Z vlastní zkušenosti vím, že je lepší vychovávat dítě bez otce v klidu než s otcem v prostředí nabitém negativní energii (hodně slušně napsáno :)))
» 24.07.2014 - 07:40
valerie: každý se podepisujeme nejen na svých dětech... dokonce i na svých bývalý partnerech, na svých kamarádkách a přátelých... ale na těch dětech to většinou bývá nejvíc.. to neovlivníme. Nikdo není dokonalý, ale přece jen by jsme si asi některé věci opravdu měli uvědomit dřív něž je vypustíme z úst či než je uděláme... Vždyť když se dva chtějí hádat, tak ať to dělají, ale to dítě u toho být nemusí... ne?! A pokud to jeden nehodlá akceptovat, že před dítětem ne... tak je nejlepší m řešením zavčas najít místo kde "tesař nechal díru" :))) a nečekat až se situace vyhrotí...
» 24.07.2014 - 07:42
Ardina: :) Děkuji... Většinou lidé, kteří by si to přečíst měli to stejně číst nebudou :)))
» 24.07.2014 - 07:46
krizekkk: Děkuji... Nejhorší je, že děti si okamžitě tyto situace osvojí a na jejich hrách nejlépe vidíme jak na ně působí... smějeme se tomu, ale je to spíše k pláči...
» 24.07.2014 - 22:12
ale jasně, já ani trochu nesouhlasím s takovým chováním, moje svědomí by mě sežralo kdybych se před dětmi takhle projevovala, já jsem pro systematické rozmazlování(ale to je jiná kapitola), pro podporu, chválení, motivaci, ale mám zkrátka dojem že jsou lidé kteří vůbec nepřemýšlí jak mohou slovem ranit a jak se v dítěti hluboko zakoření jejich vliv a jednou až jejich dítě bude dělat věci s kterými oni jako rodičové nebudou souhlasit, tak tito rodiče nepřipustí že oni jsou toho příčinou, já s tebou naprosto souhlasím, vůbec toho tátu neomlouvám, ale snažím se ho pochopit, proč je takový, třeba i on měl pocit že ho tatínek už nemá rád...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Předsudek ? | Následující: ... já tě prostě nenávidím...