Nedokonalá bdělost slov

...z mých cest životem poznání...
» autorka: Agniezka
Pozlacená smělost letních mraků
vmetla mi úsměv do tváře

Každým dnem jiné nebe

Svoboda vědomí
moje zatracené vědomí denně
hraje se mnou ruletu

o světu, o pokladech srdcí

Jsem tancem i písní Boha
Poznávám se znova v každé kapce rosy

Bosí ..
chodíme po střepech lidské zloby

Rádoby svět bez hranic,
a ona je to pravda ..
Ta malebná klatba vlastních zmatků,
které ani vítr nerozfouká...
Jen několikrát vezme je do náruče ďábel sám

Přikován vlastní dokonalostí nedokonalosti
Uznale dobýván jednotou dějů

Přikláním se k modlitbě
a rozpouštím své bolesti v neřesti o kávě
Tipů: 13
» 07.07.14
» komentářů: 7
» čteno: 790(17)
» posláno: 0


» 07.07.2014 - 21:45
Pozlacená směloST letních mraků.
» 08.07.2014 - 08:17
zamyšlení k ranní kávě
pozlatilo mraky právě....ST
» 08.07.2014 - 17:47
krizekkk
ST
» 08.07.2014 - 19:38
hledej dál krásno...pravdu ..slunce ...dobré lidi a opravdové city...to za to stojí:-)
a mraky jsou zlaté:-)
» 09.07.2014 - 11:17
jedno ráno si tak sedím u třetí kávy a recituji zrcadlu, které upíjí ze stejného šálku, zdejší básně...rozumíme si. V odrazu záložkuji ;)
CJ
» 09.07.2014 - 14:09
Dychla na mne jemnost, neha :-)

O bolesti co se jen tak nerozfouka vim taky sve i o dokonale nedokonalosti:-)
» 14.07.2014 - 10:25
bez komentáře...ST

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Zabitá z rozmaru | Následující: Zlomená

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku