Zabitá z rozmaru

Lipový květ zanechal mi na rtech Tvou hořkost
Pravdomluvnost rozmrzele nechce vstát
a hrát hru o pevných slovech
..ponech si je ve svých okovech,
které máš ze lží kované
a roztanči si další kus vět,
prolhaný a falešný je Tvůj svět

Beztak jen tak plácáš
O lidech, o lžích budoucnosti

Uzavřel se svět v mém těle
a slzy vykreslily úsměv v koutku duše

Trpkost a špetka kamenné pravdy
kouká Ti z očí
Výsměch se skutálel po stráni vyhořelého svědomí
a utopil se na dně prázdné číše, kterou
dáváš pít svým bližním

Zvedám mrtvé tělo i její hlas..
Čas nestihl ji zhojit rány
...
Má bledou pleť a Smrt stala se její matkou
Mění se ..
V očích poslední zbytky zklamání
a já v nich čtu celý její příběh

...O Tobě a o mně...