WTF? Mindblowing fantasy II

"Přijedeš za mnou a myslíš si, že se tu budeš celej den válet?" nad Rivčou se objevil stín.
"Tak tomu říkám romantický přivítání!" ozval se s plnou pusou železa UjeduTřistaosmdesátdvaKilometrůDřívNežŘeknešŠvec.
"Kdybys tak blbě nezíral, tak i pusu dostane," odpověděla Tala a pomohla napůl mrtvé Rivče na nohy. Poník se uraženě otočil, ihned na svou uraženost ovšem zapomněl, zaujat sledováním děje několik metrů od něho. Tom a Jerry si tu hráli s Maxipsem Fíkem na pokemony.
"Tohle bych mohl taky někdy na Ashe zkusit," prohodil právě kolem na lodi plující skutečný Pikachu.
Tom zpanikařeně vytáhl kabel ze zásuvky, zatímco se na jeho druhém konci pod náporem bleskového útoku zmítal Fík. Celého dění si však všímal pouze UjeduTřistaosmdesátdvaKilometrůDřívNežŘeknešŠvec, vraťme se tedy k našemu zamilovanému páru.
"Já dám tomu tupýmu oslovi romantiku..." ohlédla se po UjeduTřistaosmdesátdvaKilometrůDřívNežŘeknešŠvecovi Tala. Když zjistila, že si jich nevšímá, dlouze Rivču políbila. Nejspíš by se zmohla i na víc, kdyby autor povídky nebyl v tomhle ohledu tak omezený a dokázal to trochu víc rozepsat.
"Míň líbání, víc nadpřirozených postav!" poznamenala suverénně okolo jedoucí cyklistka. Spadl jí však řetěz a ona se i se svým kolem zřítila k zemi. "Technika jedna pitomá!!! Už bych si měla taky pořídit ten novej Nymbus...a možná se přestat ponižovat ve svých vlastních povídkách," zamumlala si pro sebe a odkulhala pryč.
A tak se Tala s Rivčou jen chytly za ruce a vydaly se společně na romantickou procházku k lesu. A když říkám romantickou, myslím tím skutečně romantickou. Na nebi nebylo ani mráčku, ani žádného čaroděje či přerostlého komára, na louce se mezi slunečnicemi a jinými masožravými rostlinami páslo několik motýlů, když si však všimli zamilovaného páru, poodletěli o kus dál, aby jejich lásku nenarušovali.
S nenarušováním lásky si však naopak žádné starosti nedělal Dr. House. "No tak, uhněte, tohle je naléhavý případ!" prokulhal se kolem a zamířil k hromadě hořících chlupů.
"Viděl jsem už obří komáry, velké motýly a několika metrové želvy. Ale co je tohle za maxipsa...?" zeptal se.
"Maxipes Fík, doktore Housi," zívl nedaleko ležící UjeduTřistaosmdesátdvaKilometrůDřívNežŘeknešŠvec.
"Hmm...zásah bleskovým útokem...No safra pes, to bude vyžadovat hodně práce, ale přežije." diagnostikoval případ House.
"Přísahám, já to nebyl!!" bránil se mezitím o několik metrů dál Pikachu, kterého si už v poutech k autu odváděl komisař Rex.
Rivča s Talou se mezitím přiblížily k Zapovězenému lesu.
"Tohle zřejmě není zrovna nejromantičtější místo...teda pokud nepovažuješ za romantiku nechat se sežrat dvoumetrovým jezevcem. Navíc...stmívá se, pojďme odtud." ozvala se Tala.
"Nerozumíš romantice. Dvoumetrovej jezevec...to je jen začátek všeho. Co třeba kdybysme potkaly vlkodlaka?" namítla Riv.
Do rozhovoru jim náhle vstoupil Ryuk. "Poslední vlkodlak zemřel rukou Harryho Pottera před čtyřmi měsíci. Sežral totiž červenou Karkulku i s babičkou, čtyři myslivce a ani to ho hladu nezbavilo. Bohužel pro něho narazil v lese na Giny Weasleyovou, spolkl ji taky a když se to Harry dozvěděl, zapsal ho do zápisníku smrti."
"Chudinka Giny..." zašeptala Tala, nenápadně se snažící změnit směr chůze na opačnou stranu od lesa.
"Klídek, ta to přežila. I babičku se podařilo vytáhnout celou. Ale z šestnácti končetin se místním doktorům podařilo sešít jen tři myslivce. Jeden má tři ruce, druhej tři nohy. Ten poslední je v pořádku a ještě doktorům zbyly dvě nohy k dobru."
Rivča se chtěla ještě zeptat na osud Karkulky, ovšem v tu chvíli se kolem nich prokutálelo cosi červeného. Ryuk jim během chvíle vysvětlil, že to, co se zprvu jevilo jako velké rajče s nohama, je ve skutečnosti právě Karlkulka. Ta se údajně rozhodla být prospěšná svému okolí a přibrat, aby při další podobné události s vlkem nebo vlkodlkem nehrozilo sežrání už nikoho dalšího.
"Je to hodná holka. Myslí na všechny. Je teda fakt, že díky její zálibě v jídle zemřelo za poslední dva měsíce hladem všech sedm trpaslíků, ale dobře jim tak. Kdyby zůstali se Sněhurkou, museli by se sice živit otrávenými jablky, ale...co je na jablkách špatného?" zakončil své vyprávění bůh smrti a zakousl se do šťavnatého ovoce.
Aniž by věděli jak, dostali se k domovu. Rozloučily se s Ryukem již téměř potmě.
"Doba pokročila. Máš hlad?" zeptala se Tala. Rivča odpověděla, že ne, že měla po cestě sem tři kokosy, a že po shlédnutí Karkulky valící se z kopce se rozhodla držet dietu.
"To ty přeci nepotřebuješ," usmála se na ni přítelkyně. Zavedla ji do ložnice a nechala vybalit kufry, které si sebou samozřejmě Rivča celou cestu na UjeduTřistaosmdesátdvaKilometrůDřívNežŘeknešŠvecovi vezla, ačkoli to z povídky není zřejmé, protože na to autor dříve zapomněl.
"Já jen nakrmím svýho tučňáka a budu se ti věnovat, ano?" Tala zmizela v kuchyni.
"Pst. Hej!" pod oknem se objevil stín. "Tady jsou ty kufry," podala ji cyklistka několik těžkých zavazadel. "Co v tom proboha táhneš?"
"To máš vědět ty, já tuhle povídku nepíšu..." zasmála se Rivča a otevřela jedno ze zavazadel. "Páááni, tohle jsem s sebou brala taky?" podivila se když spatřila v kufru svého psa.
Stín pod oknem se jen plácl do čela a zmizel ve tmě.
Po několika hodinách se vrátila Tala a našla ji mezi nevybalenými kufry na posteli v poloze, která ostře vyvracela veškeré zákony gravitace, biologie, tělocviku i pohodlnosti. Riv byla tak unavená, že usnula s jednou nohou z okna, hlavou v kufru se psem, který se ani neobtěžoval z něho vylézt, a pravou rukou nataženou ke stropu.
Tala se na ni chvíli zamilovaně dívala, pak zjistila, že po tmě toho příliš nevykouká a posvítila na ni baterkou. Tím probudila psa, který se rozhodl přestat plnit svou úlohu polštáře. Vstal a odešel do kuchyně.
"To i psa sis s sebou vzala?"
"Já za to nemůžu, vůbec nevím, jak se do toho kufru dostal..." odpověděla rozespale Rivča.
Tala se jí omluvila za vzbuzení a za zpoždění při krmení tučňáka. Objasnila to tím, že ještě musela za sousedkou, připomenout ji, aby si na noc svou chaloupku na kuří nožce uvázala.
"Ona je už stará a vždycky zapomene. A ten hloupej barák si taky dělá co chce. Ráno se pak často probudí úplně v jiné části světa.
Společnými silami vybalily kufry. Respektive, ty co byly na posteli shodily na zem, aby měly kde spát. Usínaly by pravděpodobně v objetí, kdyby se z kuchyně nevrátil pes a nelehl si mezi ně...

A jestli se jim někdy povede usnout v objetí? To už je zase jiný příběh.