Opožděné pastorále .

***



Byla to nějaká opožděná touha
po něčem , co bylo dávno ztraceno .
Snad : vyměněno za božský klid ,
nebo postupně střádáno na horší časy .
Nikdo se nechtěl vracet po cestě znamenající
udělat první krok … Jako by touha vyčpěla
v raním vzduchu , co se převaloval
nad líně tekoucí řekou .
Jen řeka měla trochu tušení o co se tady
vlastně hrálo … Kdo byl
vítězem a kdo se zdál být poraženým ; … náhoda
se opakovala s pravidelnou vstřícností .
Stačilo upřít zrak do běloby obrazovky
a najednou se začaly objevovat obrazy , co byly
dávno zapomenuty ; … každý milimetr
tvé nahé kůže se stále vracel do síní podvědomí
Každý záchvěv tvého napnutého břicha ,
jako by putoval po všech rovnoběžkách paměti
Jak jsem si pamatoval tvé stahující obruče
pulzujícího pohlaví , kdy hlubiny propasti
se zdály být nepřekonatelné , ale tvůj orgasmický
výkřik všechno smazal … Dlouhé hodiny
odříkání se naplnily ve snu , co překračoval
dlouhý rámec prostoru dmoucího se nad
všemi oceány a řekami , co z tebe vytékaly
na hladinu běloby prostěradel
a mého svědomí …




Nikdo mne nečekal v opuštěnosti …
Nikdo se nedivil hlasům , co vystupovaly z
temnoty záhrobí , aby přivolaly černého anděla
naší malé opožděné smrti ; … jen stíny se líně
převalovaly po nebetyčných plochách stěn : na
ulicích probíhalo zemětřesení všeho ve všem .
Byl jsem v tobě každou molekulou svého Já .
Byla to náhoda táhnoucí se úponkovitě
ve všech stokách proudících hrůzou a tmou .
Nějakým neopakovatelným strachem
ze smrti , nebo zatracení : … černého usazeného
pekla , plného odporných čertů a duchů ,
kteří přestali věřit na lásku , něhu a cit …



***