Myslíš si II .

***



Myslíš si : … jen krátkou chvíli ,
co jsi mi mohla patřit . Jen na jediné nadechnutí
a vydechnutí do prázdnoty prostoru , co
zůstal po tobě tak imunní , jako by listy stromů
v úponkovitých řadách stále za tebou volaly
Tvé nevyslovené jméno …
Protože , by se to začalo znovu opakovat s
nějakou sveřepou uvzatostí a bolest by kameněla
na srázech skleněné hory ; … a nedonošené slzy
by umrzaly v mojí toužící duši : … jediný
pohled co zničuje všechno , co se týkalo
naší milující tělesnosti a někde znělo , škrábajících
nehtech po omítkách zdí ztemnělých žalářů ,
kdy dotek pohlaví do údolí toužící ruky
znamenal počátek tohoto století , protože smrt
přestala existovat a změnila se v čistou herezi
tohoto neopakovatelného okamžiku , ve kterém
jsem se snažil vysouložit vzpomínku na tebe
ze svého srdce , co se zdálo být obětištěm všech
tvých odcházení , návratů a příchodů …



Pak jsem uviděl opuštěnou smrt postávat
na vrásčitém úbočí , co si pamatovalo ještě
tvůj panenský křik : … tolik halasnosti ,
pro něco , co stěží v tobě mohlo existovat
v těch mililitrech vymodlené krve , jako by
se vracel z cest tvůj zapomenutý syn ; obraz
průměrnosti vysilující každý tvůj pohyb , jako by
jsi byla svázána neviditelnými pouty s prostorem ,
co se naplnil nějakým očekáváním . Nevím proč … ?
Ale , náhle všechno zachvátila samota člověka ,
který se snaží nějak dohovořit s andělem smrti
o krátkém pozdržení v domnění , že osud lze
zvrátit právě v tom co probíhá v nás a kolem nás .
Nikdo nechtěl pochopit slova která se vyronila
do běloby tvého břicha … : a nikdo nemohl pochopit ,
že to byla smrt básníka , který umíral
na tvém těle , tak surrealisticky vypsán ze všeho ,
co nemohl sdělit tvým exaltickým očím ,
rozšířených chtíčem průměrnosti : … jen andělé
chápali ten okamžik Všehomíra , co připomínal
svým naplněním prvý takt smutečního pochodu ,
nad něčím , co snad ani nebylo a možná se
rozplynulo v něčem , co stěží mohu nějak pojmenovat :



… Snad zázrak smíření se vším , pro něco podobného
poslední větě odcházející ze světa , kterému jsem
nikdy neuměl a snad i nechtěl rozumět , protože
byl šílený a úskočný ve všem , co mi připomínalo
tebe a tvé chvilkové vlastnění v něčem , co se možná
podobalo lásce a touze …



***