Jen tiše

Hoříš uvnitř spaluješ se a bolíš,
blázne co na rukou neseš svět.
Básníku chlapče tolik se bojíš,
jak jen ti mám, jak jen rozumět?

Jak najít si cestu do tvé duše,
kde slova vzít která konejší?
Jsi marnost, hořkost jsi báseň bez retuše,
jsi nikdo, jsi člověk však ten nejmenší.

Nahlédni do srdce které tě bolí,
nech odejít strach který tak dobře znáš.
Proč své rány jen léčíš solí?
Proč neřekneš dost? Proč vlastně umíráš?

Mám odpovědět na tvoje otázky?
Jsi anděl, Bůh, že se takhle ptáš?
Nejsi nic jak srdce bez lásky,
jsi ďáblem odříkaný otčenáš.

Nech mě být to je jen můj žal,
jsi jenom hlas jen blouznění.
Kde jsi byl když jsem umíral?
Co je ti po mém trápení?

Krvácím z dlaní a spánky mi hoří.
Zapadá slunce vidíš jak se vzbouzí tma?
Jsem bílá loďka na neklidném moři,
jsem vítr, bouře jsem tichá modlitba.