Hry osudu 3. kapitola

Celé dny jsem pracovala s koňmi a občas jsem přijala pozvání na večeři od svého pohledného zaměstnavatele. Během několika týdnů jsem začala zjišťovat, že k němu začínám něco cítit. Pracovala jsem u Michaela dva měsíce, když jsem souhlasila, že si ho vezmu. A najednou jsem měla i řešení mé zoufalé situace. Katie se narodila o necelých devět měsíců později a v ten den jsme s Michaelem byli nejšťastnější rodiče na světě.
Katie na mě mluvila a to přetrhlo tok mých myšlenek. „… a ví, že přijedu taky?“ pohlédnu do jejích očí a zastydím se za to, že jsem ji nevnímala. „Kdo, zlatíčko?“ Katie protočí oči. „No přece teta Cath.“ „Samozřejmě, že to ví a už se nemůže dočkat, až tě pozná. Teď na chvíli zavři oči, ať jsi odpočatá, až tam přijedeme.“
Katie mě hned poslechla a já jsem po chvíli slyšela její klidné oddechování. Znovu mi hlavou běhaly ty chmurné myšlenky. Co když na to někdo přijde? Co by se stalo, kdyby na to přišel rovnou Mike? Udělá scénu, nebo se to bude snažit řešit v klidu?
Silou vůle jsem tyhle myšlenky zapudila a soustředila jsem se jen na řízení a na nadcházející čtrnácti denní soustředění. Nejedu do Anglie jen jako trenérka, ale zařadila jsem tam i trénink Camara a Game, kteří se po návratu mají účastnit několika velkých soutěží. Koutkem oka jsem pohlédla na Katie. Když spí, vypadá jako andílek, a je ještě víc podobná svému otci. Do ticha se rozezněla písnička od The calling a upozornila mě na příchozí hovor. Rychle jsem pohlédla na displej. CATHY, stálo tam.
Rychle jsem hovor přijmula. Teď jsem před sebou měla ještě dvě hodiny cesty, tak mi je povídání a kamarádkou alespoň trochu zkrátí. Cath mě skoro nepustila ke slovu. Vyprávěla mi, jak pro mě a moji malou princeznu, připravila jeden z bytů v areálu a pro naše koně už nachystala boxy. Vyptávala se, co nám má připravit k jídlu a musela jsem jí slíbit, že si s ní večer dám skleničku dobrého vína. Jediné informaci, která mne opravdu zajímala se však Cath šikovně vyhýbala. O Mikeovi neřekla ani slovo. Věděla jsem, že pokud o něm chci něco vědět, budu se muset zeptat sama. Nějak jsem ty otázky, co se na mě hrnuly, nemohla převalit přes rty. Nakonec jsem se rozhodla, že nechám otázky nevyřčené.
Od osobních informací jsme se přenesly k tréninkovému plánu. Cath mi vyprávěla o jednotlivých účastnících soustředění a o jejich stupni výcviku. V hlavě jsem sestavovala předběžnou osu lekcí pro jednotlivé jezdce i koně a domluvila jsem se s Cath, že začneme až od pondělí. Dnes byl pátek. Po příjezdu do Meadley nechám naše koně odpočívat a podívám se na Cathiina šampiona. V sobotu začneme s Game a Camarem lehce pracovat a v neděli se s Katie trošku předvedeme. Při Katiiném tréninku, na kterém už budou účastníci kursu, jim vysvětlím, co po nich budu v následujících deseti dnech chtít.
Sjela jsem na odbočku k benzinové pumpě a zastavila jsem. Nechala jsem Katie spát, z auta jsem vyndala velký kbelík a kanistr s vodou, abych mohla nechat napít oba koně. Když se napili, ještě chvíli jsem počkala a potom jsem sklopila rampu. Vycouvala jsem Camara a trochu jsem se s ním prošla. Byl po cestě už úplně ztuhlý. Nechala jsem ho popásat a sama jsem se napila a snědla jsem nějaké ovoce z košíku, který nám na cestu připravila naše kuchařka.
Camaro se zvědavě rozhlížel a zařehtal na Game, aby kamarádce sdělil, jak je to tu hezké. Z vozu se vypotácela rozespalá Katie a vyvedla z přepravníku Game. Kobylka sršela energií a pohazovala krásnou hlavou. Říkala jsem si, jestli bych ji neměla radši vzít já, ale Katie se jen smála. Po necelé půlhodině jsme koně zase naložily, Katie se najedla a znovu jsme se vydaly na cestu. Sotva jsme vjely do Meadley, Katie všechno nadšeně komentovala. Projely jsme vesničkou s malebnými domky a najednou se kolem silnice táhly velké zelené výběhy.
Areál, který ležel kousek za vesnicí a byl úplně jiný, než když jsem odtud před osmi lety utíkala. Vstupu do areálu vévodila kovaná brána s krásnými tepanými vzory a bylo tu daleko více venkovních boxů, než jsem si pamatovala. Za stájemi byly vidět dvě velké kryté haly, venkovní písková jízdárna a budova seníku. Bylo tu menší asfaltové parkoviště, kam jsem s autem zajela. Ještě jsem ani nestačila vypnout motor a už se k nám hrnula Cath. Vypadala téměř stejně jako před osmi lety. Sotva jsem vystoupila, sevřela mě v náruči.
„Bože Kami, tolik se mi stýskalo,“ usmála se a v očích se jí na malý okamžik zaleskly slzy. Dívala se přes moje rameno do auta na Katie. „To je Kate?“ rozzářila se. Moje dcerka na Cath zvědavě koukala a opatrně vystoupila z auta. Obezřetně došla k nám a stydlivě se na Cath usmála.
„Vy jste Catherine? Maminka mi o vás vyprávěla. Má vás moc ráda a hrozně se jí stýskalo,“ řekla ohromené Cath.
„Ahoj beruško,“ objala ji Cath. „Hlavně mi prosím tě nevykej, jsem Cath. Nemohla jsem se dočkat, až tě poznám. Ukázala bys mi, koho jste si to s mamkou přivezly?“ Touhle otázkou si Cath Katie naprosto získala.
Katie vystřelila k přepravníku a sklopila rampu. Šly jsme s Cath za ní, a když jsme došly k rampě, už odvazovala Game, aby ji mohla vyvést. Jakmile ji vyvedla, vydala jsem se pro Camara. Cath oba naše koně potěšeně pozorovala. Oba pohladila a pečlivě si je prohlédla. Bylo vidět, jak moc se jí líbí. Zavedla nás do stáje a ukázala nám boxy, ve kterých měli naši miláčci následující dva týdny bydlet. Stáj byla krásná. Boxy byly velké, ze světlého dřeva a celá stáj byla moderně zařízená. Ubytovaly jsme naše koníky a vydaly jsme se zpátky k autu pro věci.
„S věcmi vám pomůžu a ukážu vám, kde budete bydlet.“ Cath nás zavedla k nízké budově kousek od stájí a otevřela dveře do vkusně zařízeného bytu. Byly tady dvě ložnice, velká koupelna, obývák a kuchyň. Lednice byla plná jídla a postele v ložnicích byly povlečené světle zeleným povlečením. Do velké dubové skřívě v každém z pokojů by se nám vešlo třikrát tolik oblečení, než jsme si sbalily. Katie nadšeně zkoumala celý byt a já jsem se s Cath posadila ke stolu v kuchyni. Teď už musela ta otázka, která mě celou dobu trápila, přijít.
„Je tu Mike? Ráda bych se s ním potkala co nejpozději.“ Podívala jsem se na Cath zoufalým pohledem.
„Nevím, co se mezi vámi tenkrát stalo a nic mi do toho není, ale doufám, že si to vyříkáte a nezkazíš si Mikeovou přítomností celý zdejší pobyt. Musím tě zklamat, je tady. Trénuje s Herkulem na hale.“
Po téhle zprávě mě naděje, že Mika uvidím třeba až v neděli, nebo nejlépe až na pondělním tréninku, vzaly za své. Snažila jsem se nevnímat Catherinin bádavý pohled. Doufala jsem, že na to, proč jsem odtud tenkrát tak rychle odjela, nepřijde ani ona.