Písečný koráb

Sedět v hospodě bez tebe
Je jako být sám uprostřed pouště
Kde jediný krtek opuštěn hrabe
A krev mu saje nenasytné klíště

Vzpomínky na chvíle s tebou
Jsou pro mne smrtelným utrpením
A zároveň i nekonečnou spásou
Co dělat mám s životem svým?

Na svůj koráb zasypaný pískem
Znovu se nalodím a roztáhnu plachty
Navigovat se nechám klidným větrem
Nechci zažít další smutné ztráty

Na cestě budu dlouhé věky
Jen tvé oči pomohou mi
Překonat všechny moje smutky
Nakonec spolu ulehnem do slámy

A budem se milovat do svítání
Až do konce všeho bytí
Za brzkého ranního svítání
Snad mě znovu neopustí