Odpočívej v pokoji

Byla jsem tak naivní,
když v myšlenkách jsem doufala,
v to, co jsem vždy věřila,
přála jsem si odmala.
Bylo mnoho deště, bouřek,
z pláče, něžných výkřiků,
když v myšlenkách jsem doufala…
Pomalu spěla k zániku.
Říkám si však,
proč jsi tak,
bledý, chladný…
Pálí mne z toho zrak.
A říkám si též,
po každém našem boji,
můj drahý půlnoční kovboji,
buď té lásky a nech to tak!
A odpočívej v pokoji.