Rány se jen tak nezahojí

Rány se jen tak nezahojí,
čehož ty notně využíváš.
Buď té lásky a neptej se mě,
proč za mnou stále v noci chodíváš.
Chodíváš vždy kolem třetí ráno,
kdy všichni démoni se budí,
klasický scénář, řekla jsem „ano“,
ve skutečnosti jsme oba chudí.
Ochuzení o několik citů,
ze kterých žilo se podstatně lépe.
Teď postrádám logiku těchto věcí,
mé srdce stále však jemně se klepe.
Rány se jen tak nezahojí,
kdy přijde čas, kdy nehnu se z místa?
Kdybych jen nebyla až příliš bystrá,
kdybych se dívala na svět skrze chvojí.
Rány se jen tak nezahojí…
Přijímám tvé tělo podobojí.