Další ráno, s tebou, i bez tebe, přijde...

Ztracený den ve dnech minulých,
ten zastínil dnešek můj nechtíc,
včerejškem ještě slzy se linuly
dnešek už prozáří úplný měsíc.

A ty zbylé tony pokojem plují,
Bývalé zbylo ubité dneškem,
Zmizelo bytí z paměti mojí,
Zrosené kapkami zimního deště.

Každý volajíc svobodné bytí,
Věci minulé opomínajíce,
Jeho slzy na hrobech se třpytí,
Pobitých milenek za svitu svíce.

Nechtěných dotyků v paměti žije,
dožily doteky minulých dnů,
V putykách zvětralé víno se pije,
zatímco rozum v hrobu spočinul.

A milenky včerejška, už dnešní lásku neoslaví, jen milenky dneška, na harfu svou hrají...