Promluvil se svým vnitřním dítětem
schované pod malou kapuckou...
» autor: Kajuta » Básně / Přátelství |
Vyplazil bych se po stínech
až na kulatý skleněný povrch Měsíce
Promluvil se svým vnitřním dítětem
a pak posvítil do přílivu a odlivu
lidských rukou a nohou
a jako maják z tisíců stříbrných světlušek
našel tvář/mateřský svět
mé vnitřní dítě
by mě možná korigovalo jako kompas
neboť by rozpoznávalo intuitivně
kterým směrem stáčet paprsek
pavoučích nitek s hvězdným posypem
dítě by řeklo: hledáš-li tvář/pravdu
můžeš se na mě spolehnout
než napočítáš do pěti prstů
silueta na tmavomodrém pozadí
by na sebe přitáhla stříbrnou pozornost
skrze svou čistou duši
ve sněhových fontánách líček
by se rozjasnilo a pod kůží
vytrysklo radostné: ach
ano, to je ta tvář, cos hledal
víčka jak létající zahrady
okrášlené řasami
vodní plocha uprostřed
jezírko, zornice
poděkoval jsem a pohladil své vnitřní
dítě, schované pod malou kapuckou
s rukama v kapsách
hubené jako lunt
v důlcích zasazené kameny,
měnící se dle nálady: citrín, onyx, křišťal...
to se mi líbí
odpálilo úsměv jako rachejtli
až budeš někdy zase potřebovat...
však víš
stačí zaklepat
až na kulatý skleněný povrch Měsíce
Promluvil se svým vnitřním dítětem
a pak posvítil do přílivu a odlivu
lidských rukou a nohou
a jako maják z tisíců stříbrných světlušek
našel tvář/mateřský svět
mé vnitřní dítě
by mě možná korigovalo jako kompas
neboť by rozpoznávalo intuitivně
kterým směrem stáčet paprsek
pavoučích nitek s hvězdným posypem
dítě by řeklo: hledáš-li tvář/pravdu
můžeš se na mě spolehnout
než napočítáš do pěti prstů
silueta na tmavomodrém pozadí
by na sebe přitáhla stříbrnou pozornost
skrze svou čistou duši
ve sněhových fontánách líček
by se rozjasnilo a pod kůží
vytrysklo radostné: ach
ano, to je ta tvář, cos hledal
víčka jak létající zahrady
okrášlené řasami
vodní plocha uprostřed
jezírko, zornice
poděkoval jsem a pohladil své vnitřní
dítě, schované pod malou kapuckou
s rukama v kapsách
hubené jako lunt
v důlcích zasazené kameny,
měnící se dle nálady: citrín, onyx, křišťal...
to se mi líbí
odpálilo úsměv jako rachejtli
až budeš někdy zase potřebovat...
však víš
stačí zaklepat
Tipů: 31
» 08.05.14
» komentářů: 22
» čteno: 1006(26)
» posláno: 0
» nahlásit
» 08.05.2014 - 20:39
Krásná myšlenka, čiSTá, jak křišťál a ptát se svého vnitřního dítěte,to každý neumí..:-)
» 08.05.2014 - 20:50
Ano, stačí zaklepat... promluvit si, ukonejšit, pohladit dítě v nás, když je ustrašené nebo se bojí... tak nás zavede k sobě... a společně najdeme tu správnou cestu...
ST + Z
ST + Z
» 08.05.2014 - 20:54
Guanti Rosi
1
Chraň si to spojení, protože dospělí ho často ztrácí, když uvěří ve falešný obraz o fungování světa. Děti znají tajemství celého vesmíru a ty vnitřní nás k němu přibližují. ST :O)
» 08.05.2014 - 21:31
před spaním ideální zážitek...dnes už nic dalšího číst nemusím, děkuji, dobrou noc :-)
» 08.05.2014 - 22:11
Moc krásné, jdu si také zaklepat na Culíka))), ťuk, ťuk)))a už je zase dítě venku a ptám se).Moc heky jsi to napsal.
» 09.05.2014 - 06:25
krizekkk
Já mlčím a píšu ST.
» 09.05.2014 - 08:21
J.F.Julián
hezké st
» 09.05.2014 - 10:03
Napadlo mě už jen, že v dětech je čistota a pravda a až my dospělí z nich uděláme více či méně záludné bytosti...
» 10.05.2014 - 10:59
1
je skoro pohádková, čistá, křehká jako to dítě s kapuckou hubené jak lunt... všichni ho máme v sobě a měli bychom ho milovat, hýčkat si ho, pohladit ho...napsal jsi nádhernou básničku, pozdravuj ho ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.