Pro ni

Toulá se vzpomínka, toulá a nedá spát,
chce ještě chvíli radost vyčarovat,
přítomnosti chce se vyrovnat,
chce smutek z pravdy ještě chvíli schovat.

Toulá se vzpomínka, je čím dál bolavější,
pomatený rozum vzpírá se a brání,
nic není, smutku, co tě ukonejší,
co sebral čas, to už nic nezachrání.

Toulá se vzpomínka a srdce rozedírá,
nechává v něm teskné osamění,
pomatený rozum brání se a vzpírá,
té kruté pravdě - že bylo.... a už není.

Už není plamínku, vyhasl znenadání,
a popelavý smutek po něm zbyl,
toulá se vzpomínka, a nad zemí se sklání,
kde jeden život jeden člověk žil.