Z hloubi ....

Píšu Vám pane, až z tramtárie,
jsem tulák samorost, né zeměpisec,
píšu Vám, že už zas smutno mi je,
zda byste neposlal alespoň ždibec,

ždibeček citu a pohlazení,
snílkovi hvězdnému, co nemá stání
vždyť láska, pane, se dnes moc cení
přesto ji málokdo střeží a chrání.

Píšu vám pane, poctěn se cítím,
že jste mi svěřil adresu svoji.
Víte, já živím se tak nějak žitím,
přestože někdy se podobám stroji,

co tiše šlape, bez povšimnutí,
dokud to ve mně nezačne vrzat,
na rozdíl od stroje na tohle pnutí
musíte jemně, nikoli řezat!

Píšu vám pane a taky žádám,
mějte mne prosím na paměti,
pečujte o mne, neb jinak strádám
jde to pak se mnou od desíti k pěti.

Jsem druhem věrným, říkám-li: Veď mě!
péči, jež dostanu, vřele Vám vrátím
jenom mne, pane, nenechte ve tmě
pak se vám totiž nadobro ztratím.