Slova
Klárce
» autorka: Lenka pomněnka |
Slova, co v bolesti se rodí,
s první křikem o roli svoji,
meče co rány zhojí,
zasypou solí pro radost dvojí.
Do peřin, jak do máminy sluje,
zas hladí tiše hoře tvoje,
však mnoho slov, mnoho hnoje,
hlasitá prázdnota podoboje.
Slova jak květy, bez samoty,
alejí stromů kráčící do němoty,
jak píseň němá, zurčí pramen vody žití,
plující nebem v spočinutí.
Slova,
jak štěstí spoje,
úsměvy lásky,
ticho bez boje.
s první křikem o roli svoji,
meče co rány zhojí,
zasypou solí pro radost dvojí.
Do peřin, jak do máminy sluje,
zas hladí tiše hoře tvoje,
však mnoho slov, mnoho hnoje,
hlasitá prázdnota podoboje.
Slova jak květy, bez samoty,
alejí stromů kráčící do němoty,
jak píseň němá, zurčí pramen vody žití,
plující nebem v spočinutí.
Slova,
jak štěstí spoje,
úsměvy lásky,
ticho bez boje.
Tipů: 5
» 06.05.14
» komentářů: 1
» čteno: 669(9)
» posláno: 0
» nahlásit
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.